Svet-Stranek.cz
Přejeme všem krásné léto!
TV - Nora

Deník Desmonda Forda - 2. kapitola (tenik tesmonta vorta - 2. kapitola):Přejeme všem krásné léto!

Deník Desmonda Forda - 2. kapitola (tenik tesmonta vorta - 2. kapitola)

Desmond Ford...Obyčejný chlapík z Washingtonu, jako každý jiný. Tedy býval, dokud mu do bytu nezavítali dva neznámí, kteří mu oznámili, že jeho otec zemřel a oni teď potřebují jeho.
Desmond se tedy chtě nechtě stává součástí organizace, která se rozmáhá po celém světě a jejím úkolem je ničit upíry, kteří jsou hrozbou pro celé lidstvo. Desmond je vytrénován na tyto akce, avšak teprve později zjistí, na čí straně vlastně stojí a kdo upíři doopravdy jsou.
Potkává se s mnoha lidmi, kteří mu pomáhají věcem porozumět a snaží se mu zachránit život nejen před upíry, organizací a policií, ale také před sebou samotným...

tesmont vort...opitseini klapik s vas'inktonu, iako kasti iini. teti pival, tokut mu to pitu nesavitali tva nesnami, kteri mu osnamili, se ie'o otets semrel a oni tet potrepuii ie'o.
tesmont se teti kte nekte stava soutsasti orkanisatse, ktera se rosma'a po tselem svete a ieiim ukolem ie nitsit upiri, kteri isou 'rospou pro tsele litstvo. tesmont ie vitrenovan na tito aktse, avsak teprve posteii siisti, na tsi strane vlastne stoii a kto upiri toopravti isou.
potkava se s mno'a litmi, kteri mu poma'aii vetsem porosumet a snasi se mu sakranit sivot neien pret upiri, orkanisatsi a politsii, ale take pret sepou samotnim...
Deník Desmonda Forda - 2. kapitola

Začíná mě bolet už i hlava. Nejspíš na tom jsem hodně špatně. Jak by mi taky mohlo být dobře, když jsem ještě před hodinou stál na šibenici a před dvaceti minutami jsem měl v břiše šíp. Ale to už předbíhám. Budu muset pokračovat tam, kde jsem minule skončil...

*

Probudil jsem se se strašnou bolestí hlavy. Cítil jsem, jak ležím na studené podlaze se svázanýma rukama a nohama. Radši jsem nechal zavřené oči, poněvadž jsem se děsil toho, co uvidím, když je otevřu. Nic jsem si nepamatoval. Netušil jsem, proč jsem tam ležel, proč jsem byl svázaný a proč mě tak ukrutně bolela hlava. Jediné, co jsem věděl bylo to, že už bych měl otevřít oči. I když jsem měl ukrutný strach, oči jsem po menším váhání otevřel.
Do očí mi okamžitě vtrhlo ostré bílé světlo. Radši jsem je ihned zavřel. Pro příště jsem měl ponaučení. Oči jsem radši otevíral pomaličku, aby si přivykly. Chvilku jsem tam ležel s pootevřenýma očima, než jsem je otevřel úplně.
Zjistil jsem, že ležím v jakési oválné místnosti, která byla celá natřená na bílo. Neviděl jsem žádné dveře. Jen jsem se díval do zdi. Zděsilo mě taky, že tam ležím nahý. Proto mě tak studila podlaha. Nevím, odkud se bralo tak ostré bílé světlo. Nikde jsem neviděl jedinou lampu, nebo nějaký jiný zdroj světla.
Ale nejdivnější mi přišlo to, co tam vůbec dělám. Snažil jsem se vzpomenout, co se dělo, ale na nic jsem si nepamatoval. Absolutně na nic. Nevěděl jsem, co mám dělat. Zkuste si taky představit, že byste se probudili, ani nevíte proč, a leželi byste svázaní a nazí v nějaké naprosto cizí holé místnosti. V takové situaci jsem byl já. Tak co jsem taky měl začít dělat jiného, než ječet a řvát o pomoc.
„HALÓÓÓ! KDE TO JSEM?! POMOZTE MI! HALÓÓÓ! CO SE TO TU SAKRA DĚJE?!“ začal jsem ječet jako o život. Doufal jsem, že mi někdo odpoví, ale doufal jsem marně. Žádná odpověď mi nepřišla. Žádná.

*

Asi po pěti minutách řvaní jsem si uvědomil, že to je k ničemu. Rozhodl jsem se proto, že jediný způsob, jak se z téhle šlamastyky dostat, je osvobodit se z těch provazů. Začal jsem zjišťovat, jak jsou provazy uvázané a kde všude jsou, aby se mi pak lépe rozvazovaly. Tohle vše jsem zjistil, ale to nejlepší co jsem zjistil bylo, že provazy nejsou moc utažené. Přišlo mi to divné. Když už mě sem zavezli a měli tolik času mě svázat, tak proč to takhle „odflákli“?
Využil jsem toho a začal jsem s osvobozováním. Za chvilku jsem měl volné ruce. Uvolněnýma rukama jsem si rozvázal i nohy. Byl jsem už celý volný. S nesmírnými obtížemi jsem vstal, ale povedlo se mi to až na druhý pokus, protože při tom prvním se mi tak zamotala hlava, že jsem si musel sednout. Když jsem stál pevně na nohách, poprvé jsem se mohl rozhlédnout po místnosti, ve které jsem byl.
Jak už jsem zjistil z předchozího zkoumání, byla to oválná místnost, která měla v průměru zhruba 6 metrů. Vysoká byla asi dva metry. To, co jsem hledal, jsem našel hned, jakmile jsem se otočil. Přímo za mnou byly kovové dveře obarvené na bílo. Ihned jsem se k nim rozeběhl a zabral za kliku. Jak se dalo čekat, byly zamčené. Začal jsem do nich bušit, mlátit a křičet o pomoc, ale žádná odpověď. Bušil jsem vší silou, kopal, ječel, ale všechno marně. Došlo mi, že je to k ničemu. Přemýšlel jsem, jak se odsud dostat. Nic jsem u sebe neměl, byl jsem tam nahý. Nemohl jsem si tudíž otevřít dveře násilným způsobem.
Uvědomil jsem si, že v místnosti je obrovské horko. Po čele mi tekly kapky potu. Setřel jsem je a otřásl si ruku, aby kapky stekly. Ale když jsem se podíval na kapky potu, které kapají na zem, najednou jsem si vzpomněl na to, co se dělo předtím, než jsem se tu objevil. Nejdřív se mi díky kapičkám potu zobrazil jen pohled na skleničky vody, jak padají nějakým dvěma mužům v obleku k nohám, pak jsem si ale vzpomněl na všechno. Na mého otce, na ty dva muže, na to jak jsem převrhl stůl a jak do mě střelili uspávací šipku a odvezli mě sem. Cestu jsem si ale nepamatoval.
Dostal jsem poslední zoufalý nápad, jak se odtud dostat. Nejspíš to nevyjde, pomyslel jsem si, ale byla to má poslední naděje.
„NIKOMU NIC NEŘEKNU! NIKOMU! PŘÍSAHÁM!“ řval jsem, protože mě nejspíš zavřeli právě kvůli tomu, že bych mohl někomu říct tuhle informaci. Proto jsem jim taky odpřísáhl, že si tajemství nechám pro sebe.
Vyšlo mi to. Slyšel jsem, jak se za mnou otevřely ty kovové dveře. Byl jsem volný.
„No sláva...“ řekl jsem si a vyšel jsem ze dveří.

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol. - Don’t copying!!!

By Mrs Mann - 25. 6. 2019!


tenik tesmonta vorta - 2. kapitola

satsina me polet us i 'lava. neispis na tom isem 'otne spatne. iak pi mi taki mo'lo pit topre, ktis isem ieste pret 'otinou stal na sipenitsi a pret tvatseti minutami isem mel v prise sip. ale to us pretpi'am. putu muset pokratsovat tam, kte isem minule skontsil...

*

proputil isem se se strasnou polesti 'lavi. tsitil isem, iak lesim na stutene potlase se svasanima rukama a no'ama. ratsi isem nekal savrene otsi, ponevats isem se tesil to'o, tso uvitim, ktis ie otevru. nits isem si nepamatoval. netusil isem, prots isem tam lesel, prots isem pil svasani a prots me tak ukrutne polela 'lava. ietine, tso isem vetel pilo to, se us pik mel otevrit otsi. i ktis isem mel ukrutni strak, otsi isem po mensim va'ani otevrel.
to otsi mi okamsite vtr'lo ostre pile svetlo. ratsi isem ie i'net savrel. pro priste isem mel ponautseni. otsi isem ratsi oteviral pomalitsku, api si privikli. kvilku isem tam lesel s pootevrenima otsima, nes isem ie otevrel uplne.
siistil isem, se lesim v iakesi ovalne mistnosti, ktera pila tsela natrena na pilo. nevitel isem satne tvere. ien isem se tival to sti. stesilo me taki, se tam lesim na'i. proto me tak stutila potla'a. nevim, otkut se pralo tak ostre pile svetlo. nikte isem nevitel ietinou lampu, nepo neiaki iini stroi svetla.
ale neitivneisi mi prislo to, tso tam vupets telam. snasil isem se vspomenout, tso se telo, ale na nits isem si nepamatoval. apsolutne na nits. nevetel isem, tso mam telat. skuste si taki pretstavit, se piste se proputili, ani nevite prots, a leseli piste svasani a nasi v neiake naprosto tsisi 'ole mistnosti. v takove situatsi isem pil ia. tak tso isem taki mel satsit telat iine'o, nes ietset a rvat o pomots.
„'alooo! kte to isem?! pomoste mi! 'alooo! tso se to tu sakra teie?!“ satsal isem ietset iako o sivot. touval isem, se mi nekto otpovi, ale touval isem marne. satna otpovet mi neprisla. satna.

*

asi po peti minutak rvani isem si uvetomil, se to ie k nitsemu. ros'otl isem se proto, se ietini spusop, iak se s te'le slamastiki tostat, ie osvopotit se s tek provasu. satsal isem siistovat, iak isou provasi uvasane a kte vsute isou, api se mi pak lepe rosvasovali. to'le vse isem siistil, ale to neilepsi tso isem siistil pilo, se provasi neisou mots utasene. prislo mi to tivne. ktis us me sem savesli a meli tolik tsasu me svasat, tak prots to tak'le „otvlakli“?
viusil isem to'o a satsal isem s osvoposovanim. sa kvilku isem mel volne rutse. uvolnenima rukama isem si rosvasal i no'i. pil isem us tseli volni. s nesmirnimi optisemi isem vstal, ale povetlo se mi to as na tru'i pokus, protose pri tom prvnim se mi tak samotala 'lava, se isem si musel setnout. ktis isem stal pevne na no'ak, poprve isem se mo'l ros'letnout po mistnosti, ve ktere isem pil.
iak us isem siistil s pretkosi'o skoumani, pila to ovalna mistnost, ktera mela v prumeru s'rupa 6 metru. visoka pila asi tva metri. to, tso isem 'letal, isem nasel 'net, iakmile isem se ototsil. primo sa mnou pili kovove tvere oparvene na pilo. i'net isem se k nim rosepe'l a sapral sa kliku. iak se talo tsekat, pili samtsene. satsal isem to nik pusit, mlatit a kritset o pomots, ale satna otpovet. pusil isem vsi silou, kopal, ietsel, ale vsekno marne. toslo mi, se ie to k nitsemu. premislel isem, iak se otsut tostat. nits isem u sepe nemel, pil isem tam na'i. nemo'l isem si tutis otevrit tvere nasilnim spusopem.
uvetomil isem si, se v mistnosti ie oprovske 'orko. po tsele mi tekli kapki potu. setrel isem ie a otrasl si ruku, api kapki stekli. ale ktis isem se potival na kapki potu, ktere kapaii na sem, naietnou isem si vspomnel na to, tso se telo prettim, nes isem se tu opievil. neitriv se mi tiki kapitskam potu soprasil ien po'let na sklenitski voti, iak pataii neiakim tvema musum v opleku k no'am, pak isem si ale vspomnel na vsekno. na me'o ottse, na ti tva muse, na to iak isem prevr'l stul a iak to me strelili uspavatsi sipku a otvesli me sem. tsestu isem si ale nepamatoval.
tostal isem posletni souvali napat, iak se ottut tostat. neispis to neviite, pomislel isem si, ale pila to ma posletni nateie.
„nikomu nits nereknu! nikomu! prisa'am!“ rval isem, protose me neispis savreli prave kvuli tomu, se pik mo'l nekomu ritst tu'le invormatsi. proto isem iim taki otprisa'l, se si taiemstvi nekam pro sepe.
vislo mi to. slisel isem, iak se sa mnou otevreli ti kovove tvere. pil isem volni.
„no slava...“ rekl isem si a visel isem se tveri.

to pe tsontinuet!
all rik'ts reservet! ©2010 pi tsusatalon spol. - ton’t tsopiink!!!

[r][i]pi Mrs Mann - 30. 7. 11![I][R]