Svet-Stranek.cz
Přejeme všem krásné léto!
TV - Nora

Květnové reportáže (kvetnove reportase):Přejeme všem krásné léto!

Květnové reportáže (kvetnove reportase)

V těchto třech podrubrikách rubriky "Starší" můžete zpětně nalézt starší články z právě probíhajícího a i dvou předchozích měsíců!

Pro vaše lepší vyhledávání v historii článků:
-> články jsou řazeny chronologicky od nejnovějšího k nejstaršímu
-> navštivte i náš archiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v našem archivu můžete snadno nalézt všechny články od počátku věků

Objevujte i retrospektivně!
TV - Nora spol. ©2017


v tekto trek potruprikak rupriki "starsi" musete spetne nalest starsi tslanki s prave propi'aiitsi'o a i tvou pretkosik mesitsu!

pro vase lepsi vi'letavani v 'istorii tslanku:
-> tslanki isou raseni kronolokitski ot neinoveisi'o k neistarsimu
-> navstivte i nas arkiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v nasem arkivu musete snatno nalest vsekni tslanki ot potsatku veku

opievuite i retrospektivne!
tv - nora spol. ©2017

Jiný Svět - 14. kapitola

Kurda před sebe vrhl kudlu a trefil jednoho ze Strážců do nohy. Ten ale vypadal, jako by kudlu v holeni vůbec necítil. Kurda se na to němě díval a ani si nevšiml Démona, který se za ním valil po čtyřech. Gavner s Topolem se rozběhli dopředu směrem ke Strážci, který držel Shancuse. Ten ale najednou zmizel. Do slova a do písmene zmizel. I s Shancusem. „Shancusi!!!!“ zařval Gavner a mihnul se k jednomu ze Strážců. Ten se ani nestačil rozkoukat a už mu z břicha trčel zakrvácený krátký meč. Topol jakoby ani nebojoval. Byl několika násobně rychlejší než normální Upír. Nebyl skoro ani vidět. Jako by se na Strážce jen podíval a ti už leželi na zemi. Za pár desítek sekund se všichni Strážci váleli na zemi mrtví, nebo omráčení. „Nedorazíme je?“ zeptal se Kurda a podíval se na Gavnera. „Ne. Jakmile je někdo v boji porazí, zabijí se sami. Pro ně je to potupa, když je někdo v boji porazí. Já jsem mezi nimi vyrůstal. Znám je lépe než vy. S nimi si už nemusíme dělat starosti,“ řekl Topol a klekl si k jednomu z nich a zatáhl mu víčka. Takhle to udělal se všemi z nich. „Moment, kam zmizel ten démon?“ vyjekl najednou Gavner a rozhlížel se kolem sebe. Kurda dělal to samé.
„Zmizel,“ řekl tiše Topol a dál klečel a zavíral mrtvým Strážcům oči. Měl hlídat toho Strážce. Je to něco jako jeho hlídací pes. Bude ho doprovázet všude. Dokud nezemře, tak bude jako jeho ocásek,“ dokončil větu Hibernius. „Nechcete nám už o sobě konečně něco říct? Víte toho o nich nějak podezřele moc. Co když k nim patříte? Co když jste jejich špeh? Jak vám můžeme věřit?“ řekl Gavner a poněkud pevněji sevřel svůj meč. Zavládlo ticho. Bylo slyšet pouze kapání krve na zem z oblečení tří bojovníků.
Pan Topol měl na sobě dlouhý černý plášť a svůj typický cylindr. Občas se na něm objevila skvrna krve. Cípy pláště měl ale úplně promáčené krví. Kurda měl na sobě také plášť, ale světle fialový. Pod ním měl bílou košili, na které už ale nebylo vidět téměř žádné bílé místo bez rudé krve. Gavner se svou obvyklou hnědou plátěnou košilí, rovněž od krve, rozcuchanými vlasy a padajícími hnědými tepláky vypadal jako vandrák. „Tak jak ti můžeme věřit?“ zopakoval svou otázku Gavner. „Nežádám po vás, abyste mi věřili. Chci jenom, abychom našli Shancuse. Můžete se mě pokusit zabít. Nebyla by to ale dobrá volba. Za prvé byste přišli o dalšího člověka, který vám pomáhá a za druhé riskujete, že vás zabiji. Nedoporučuji vám to. Ale můžu vám klidně odpřísáhnout, že udělám všechno pro to, abych vám pomohl a abychom našli Shancuse. Toť vše,“ promluvil dlouze Hibernius. Oba dva upíři se na něj jen chvilku dívali a pak se na sebe podívali. „Dobrá, věříme vám. Ale chceme po vás ještě jednu věc. Řekněte nám vše, co víte o těch Strážcích. Mohlo by nám to dost výrazně pomoci. Řekněte nám všechny jejich slabiny, jejich historii, kde žijí, odkud přišli a tak dále. Souhlasíte?“ řekl mu Kurda a tázavě se na něj podíval. „Dobrá. Řeknu vám vše, co o nich vím. Tohle není ale zrovna vhodné místo. Měli bychom si najít něco...tajnějšího,“ řekl Pan Topol a vstal ze země. „O jednom takovém místě vím,“ řekl Kurda, otočil se a zamířil směrem ke Knížecí Síni.

*

Harkat, Darren, Arra a Vandža utíkali směrem ke starým dřevěným ztrouchnivělým schodům. Vandža se občas otočil a vrhnul po démonech šuriken. Nebylo mu to ale nic platné. Kůže Démonů byla tvrdá jako kámen. „Pospěšte si!“ ječela Arra a utíkala nahoru po schodech směrem ven z nitra téhle smrtící hory. „Kam hodláte běžet potom? Démoni za námi, Démoni před námi. Kam poběžíme?“ řval za běhu Darren. „Neni to jedno? Prostě..." musel se na chvilku vydechnout Harkat částečně kvůli běhu a částečně kvůli jeho “alergii“ na kyslík. Potom pokračoval: „Prostě utíkejte!“
Všichni utíkali nahoru po schodech, co jim nohy stačily. Schody ale nevypadaly, že takový nápor vydrží. Každou chvíli bylo slyšet praskání dřeva. Úplně vepředu běžel Harkat, hned za ním v těsném závěsu za ním běžel Vandža s Darrenem. Asi dva metry za nimi Arra, která už skoro nemohla. Přes pleskot křídel nebylo skoro nic slyšet. Ani řvaní Darrena, ať Harkat zrychlí. Arra najednou upadla. Zakopla levou nohou o jeden z dřevěných schodů a upadla tvrdě spánkem přímo na dřevěné zábradlí. Před očima jí najednou vyrašily hvězdičky. Asi tři sekundy neviděla vůbec nic. Slyšela jen pleskot křídel a ječení Ocků a Démonů. Najednou se ji zrak vrátil. Podívala se nad sebe, jestli tam Darren, Vandža a Harkat pořád jsou. Ale ti už tam nebyli. Nejspíš už vyběhli nahoru a ležící Arry si nevšimli. To byl její konec.

Cítila, že Démoni jsou čím dál blíž a blíž. Vrávoravě vstala, ale zase upadla od rány do hlavy.
Potom už se jí povedlo vstát. Jednou rukou se přidržovala zábradlí a v druhé držela krátký zkrvavený meč. První Démon už byl asi jen pět metrů daleko a blížil se k ní téměř nadzvukovou rychlostí. Arra se potichu pomodlila k Upířím Bohům a naposledy švihla mečem po Démonovi. Potom uslyšela obrovskou ránu a najednou tma a ticho.

*

Kurda, Gavner a Topol seděli ve “sprchách“ Upírů. Byla to síň Perty Vin-Grahla. „Takže, bude to na dlouho, takže se pohodlně usaďte a nepřerušujte mě. Jasný?“ Oba dva Upíři mlčky přitakali a napjatě poslouchali. „Jak už jsem řekl, vyrůstal jsem mezi Strážci. Narodil jsem se vlčici. Patřil jsem mezi čtyřčata. Dvě děti byly vlci, ti zemřeli, dvě z těch čtyřčat ale přežily. Jedno z těch dvou žijících jsem byl já. Neptejte se mě, jak jsem se mohl narodit vlčici. To je na dlouho,“ řekl Topol když viděl, jak Kurda otevírá pusu s tázavým výrazem. „No, ale ta vlčice také nebyla jen tak obyčejná. Myslím že pořád ještě žije. Byla obrovská. V podstatě kouzelná,“ Pan Topol se na chvilku odmlčel a napil se vody, která tekla po podlaze. Potom zase pokračoval: „Jednou do našeho stáda přišla skupinka Strážců a odvlekla mou matku i se mnou. Mou sestru tam nechali. Odvlekli nás do nějakého tábora. Bylo jich pár. Kolem padesáti. Většinou jenom tak posedávali a potichu spolu komunikovali svým “mrtvým“ jazykem a nebo se trénovali v boji. Byli ale naprosto nemotorní. Bojovat neuměli vůbec. Mě a mojí matku si přinesli kvůli tomu, že si mysleli, že bychom oba dva mohli mít zvláštní schopnosti. A měli pravdu. Oba dva jsme se projevovali zvláštními schopnostmi. Má matka už jen proto, že porodila člověka a já jsem se po roce začal přemisťovat. Měl jsem obrovskou sílu a byl jsem strašně rychlý. Chtěli z nás vycvičit bojové tvory. Naučil jsem se jejich řeč. Lidskou řeč jsem tehdy ještě vůbec neuměl. Vůbec jsem tehdy nevěděl, že existuje něco, jako lidé. Pro mě existovali jen Strážci a vlci. Proto jsem se také velmi divil, když mi jednou jeden ze Strážců řekl, že vedou už dlouhou válku s rasou jménem lidé. Ten, kdo mi to řekl tam byl můj jediný přítel. Kromě mé matky samozřejmě. Tihle dva byly jediní, kteří se ke mně chovali normálně. Ostatní mě tam pořád mlátili, nebo na mě řvali a nadávali mi. Jeden z těch Strážců, jmenoval se myslím Jughead, my vysvětlil o Strážcích všechno. Řekl mi, že kdysi žili v podzemí, ale lidé je odtamtud vytlačili. Proto jsou tak bledí. Nebyli zvyklí na sluneční svit. Proto nebyli vůbec opálení,“ Pan Topol se na chvilku odmlčel a podíval se na Kurdu s Gavnerem, kteří ho pořád se zaujatým výrazem poslouchali a občas přikývli.

„Jughead tedy byl jediný, kdo se o mě staral. Hrál jsem s ním různé hry, učil mne bojovat a vysvětloval mi o nich vše. Můj vcelku poklidný život ale přerušil příchod jednoho Upíra, jménem Paris Nebess.“ „Paris?!“ vyjekl najednou Gavner, „On k vám přišel Paris?“
„Ano. Přišel s nabídkou, která se nedala odmítnout. Za to, že jim budeme dávat svou krev nám budou dávat orgány svých mrtvých druhů jako potravu a budou nám pomáhat v bojích. Všichni Strážci s nadšením přijali. Tehdy to vlastně nebyli Strážci. Tehdy si říkali Dharmové. Já společně s Dharmy a Jugheadem jsem odešel do Upíři hory. Má matka se ale vrátila ke svému stádu. To jsem ji viděl naposledy,“ Topol se znovu odmlčel. „V Upíří hoře jsem se měl jako v ráji. Strávil jsem tam dvanáct let. Perfektně jsem se naučil ovládat lidskou řeč. Upíři mě naučili své zvyky a tradice. Byl jsem v podstatě něco mezi Upírem a Strážcem Krve. Pak se ale stala ta strašná věc,“ Topol se dlouze zadíval do země a zmlknul. „Co se stalo?“ zeptal se Kurda a posunul se o něco blíž k Panu Topolovi. „Strážci mě zničehožnic vyhnali z hory. Ani jsem se nemohl rozloučit s Jugheadem ani s Upíry. Jednou v noci mě prostě vzbudili, zavázali mi oči a odvedli mě z hory. Oči mi rozvázali až uprostřed lesa a nechali mě tam. Bylo mi asi dvacet. Neměl jsem vůbec ponětí, kde to jsem. Byl jsem sice vychováván v tvrdých podmínkách, ale tohle bylo i na mě moc. Tímhle způsobem jsem doopravdy poznal Strážce. Na Jugheada jsem ale nikdy nezapomněl. To je celý můj příběh. O nich ale vím to, že se velice bojí světla. Ani tolik jim neubližuje, ale bojí se ho. To je jejich Achilleova pata. Jako zbraně používají buďto ty takzvané bodáky, které určitě už znáte a nebo používají luky a otrávené šípy. Jsou to v podstatě kanibalové. Živí se orgány svých zemřelých. Jinak mají v podstatě ten samý jídelníček jako normální lidé. Jak už jsem řekl, pocházejí z podzemí. Žili zhruba 100 metrů pod hladinou moře. I když to bylo v horách, tak si našli jeskyni kde žili. Měli tam stany, ale trénovali se venku. V noci. A ještě jedna velice důležitá věc, voda je zabíjí. Jedna kapka vody na ně dopadne, a rozežere se jim kůže a roztaví maso. Musí to ale být pouze voda. Krev, nebo třeba mléko jim neublíží vůbec. Vodu ale nemohou pít. Proto pijí pouze mléko nebo krev, jako Upíři. To je to hlavní, co byste měli vědět.“

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 28. 5. 2019!


Fakta - Bulvár 129

Tercie B anektovala starobylé území 112-ky
6. listopadu 2013
112 - Vítejte u žhavých novinek z prvního patra. Dosud ne moc významná třída Tercie B obsadila učebnu 112. Tato událost otřásla celou školou a všichni s napětím očekávají odpověď vedení školy. Rodí se v prvním patře nová velmoc?

Učebna 112 se nachází hned vedle výtahu v prvním patře. Má typické rozměry polovičních tříd, jako např. jazykové učebny (301, 504), laboratoře (401, 403) či učebna HV (403). Avšak na rozdíl od těchto místností 112-ka nikdy nesloužila k výuce konkrétního předmětu. Vyučují se v ní převážně cizí jazyky, ale také konverzace, náboženství či půlené hodiny češtiny. Většinou se v ní učí studenti z tříd prvního patra, ale ojediněle i ze druhého (letos navíc i Oktáva B ze čtvrtého patra).

Tato třída sehrála významnou roli i v dějinách naší třídy a nejedná se o pouhé vyučovací hodiny strávené v ní. Jakožto nikomu nepatřící území byla vždy lákavou kořistí mocných tříd prvního patra. Po skončení éry občanských válek sjednocením kluků třídním nápisem se ke 112-ce obrátila pozornost i naší Sekundy A. Během prosince 2007 / letna -1 obsadila A-sekundánská armáda v rámci křídových výprav kromě podřízené Primy B v učebně 102 i rozsáhlé neutrální oblasti prvního patra: klučičí záchody 103, kus chodby a v neposlední řadě právě učebnu 112. Tak se tato pozoruhodná třída dostala pod správu Republiky Sekundy A. Ta 112-ku využívala k těžbě kříd až do svého zániku patrně 14. února 2008 / 19. presna -1. Tímto dnem ztratila Sekunda A veškerá území mimo svoji domovskou učebnu, která automaticky spadla pod správu pedagogického sboru.

Republika Tercie A (RTA) také snila o ovládnutí této kouzelné učebny v rámci svých plánů na sjednocení celého prvního patra. Ta se však dostávala do stále sílícího vlivu Sekundy B. Během války s touto třídou sídlící ve 109-ce se dostala armáda RTA se spojenci 19. února 2009 / 24. presna 1 do těsné blízkosti 112-ky, ale anexe neproběhla. Po skončení války se sice RTA jala opět obsazovat neutrální území, ale tentokrát zůstala pouze u chodby. Učebna 112 se pod správu naší třídy už nikdy více nedostala.

Po zániku republiky na konci Tercie se naše třída přesunula do dalšího roku o patro výše. To však neznamenalo, že by se 112-kou ztratila kontakt. Jedna z nejvýznamnějších událostí, které se ve Kvartě udály - vymyšlení hry Propiska - se uskutečnilo právě ve 112-ce. Stalo se tak 27. ledna 2010 / 1. presna 2 a tato slavná červenobílá propiska patřila, jak praví legendy, profesorce angličtiny a španělštiny J. V. Ještě ve Kvintě nám tato třída párkrát posloužila k učení se biologie před písemkou, potom však o ní už další zprávy nemáme. V prvním patře proběhla po našem odchodu minimálně jedna válka, před dvěma lety zase kvůli vyhrocené situaci na patře (i když patrně ne v politické rovině) se vedení školy uchýlilo k uzavření záchodů 103, avšak ani o jedné z těchto krizí nemáme zprávy, že by se jakkoli dotkly 112-ky.

Tato starodávná učebna si tedy užívala až doteď své neutrality. To se však skončilo! Na jejích dveřích se totiž objevila cedule s velkým nápisem "3.B". Není jisté, kdy přesně anexe proběhla, avšak nejspíše se i tak jednalo o postupný proces. Tercie B, třída angličtinářky H. J. má letos ve 112-ce pouze dvě půlené hodiny, avšak přesto má na tuto učebnu nejvyšší vliv, neboť se nachází v její těsné blízkosti - sídlí v učebně 109. Můžeme si snadno domyslet, že si tato třída dělala na 112-ku zálusk celý minulý rok a letos si svůj sen konečně splnila - jako kdysi my. Avšak obsazení tehdejší Republikou Sekundy A nebylo tak jasně deklarováno, jako se tomu stalo nyní.

Nabízí se několik otázek. Ta první se týká reakce ostatních tříd na škole. Na 112-ku si zajisté dělají chutě i jiné prvopaterské mocnosti, ale terciánům se pochopitelně jen tak někdo nepostaví. V úvahu by kromě širší koalice nižších tříd připadala jedině Tercie A, která je ale od 112-ky značně vzdálená a válka by byla pro ni finančně příliš nákladná. Dále by se mohla ozvat některá ze tříd, které v učebně v minulosti působily či je díky své blízké poloze aspoň nepřímo kontrolobvaly. Šlo by o Oktávu A, Septimu B a Kvintu B, ale ani od jedné z nich se ostřejší reakce neočekává. V neposlední řadě (ba naopak to je nejpravděpodobnější) by mohlo zareagovat vedení školy, jemuž učebna donedávna patřila. Očekává se rychlý zásah profesorských jednotek završený vítězným stržením cedule ze dveří učebny, případně i úder na samotnou Tercii B. Není však vůbec nemožné, že Tercie B útok pedagogického sboru odrazí, minimálně pokud disponuje alespoň takovým arsenálem, jakým v Tercii disponovala naše třída. V souvislosti s tímto se nabízí další otázka, a to, zda existuje ve 109-ce nějaká státní moc schopná shromáždit armádu k obraně své nové kolonie. Možné to určitě je, ale zrovna v toto pondělí / uteri se konala do 109-ky A-oktavánská průzkumná expedice, která žádné prvky státní správy nepostřehla.

Celá škola s napětím očekává, jak se bude situace dále vyvíjet. Těžko říci, zda bude 112-ka lépe prosperovat pod nadvládou hrdých B-terciánů než pod žezlem ředitele R. M., přejme ji však jen to nejlepší. TV - Nora vás bude o všem pečlivě informovat, tak zůstaňte s námi. Přeji vám hezký zbytek dne,

Firefox!

Provozní doba diskuzí o vánocích 2013
Zde jsou popsány provozní doby diskuzí a některé další informace. Jedná se o aktuální dobu Vánočních prázdnin (23. 12. 2013 - 2. 1. 2014). Omluvte tyto suché informace, které však musí vyjít na povrch.

23. 12. 2013
Diskuze
- veškeré diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den
Admini
- k dispozici jako v jiný běžný pracovní den
24. 12. 2013
Články
- nebude vydán článek série Jiný Svět
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze v provozu od 5:30 do 16:00; Spam diskuze v provozu od 5:00 do 16:00
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2013
Admini
- k dispozici pouze chvílemi a to max. do cca 16 hodin; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2013
25. 12. 2013
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Spam diskuze jako o víkendech; Plus diskuze UZAVŘENA
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2013
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2013
26. 12. 2013
Diskuze
- Diskuze; Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Spam diskuze jako o víkendech; Plus diskuze UZAVŘENA
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2013
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2013
27. 12. 2013 – 30. 12. 2013
Diskuze
- veškeré diskuze v provozu jako v jiné běžné pracovní dny
Admini
- budou se snažit být vám k dispozici jako většinu běžných pracovních dní
31. 12. 2013
Články
- nebude vydán článek série Jiný Svět
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze jako v pá-ne (prodloužena do ranních hodin 1. 1. 2014); Spam diskuze v provozu od 5:00 do 23:59
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 2. 1. 2014
Admini
- k dispozici pouze chvílemi a to max. do cca 16 hodin; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2014
1. 1. 2014
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze v provozu od 0:00 do 6:30; Spam diskuze v provozu od 0:00 do 5:00
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 2. 1. 2014
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2014
2. 1. 2014
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze, Plus diskuze a Stříhací diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den; Spam diskuze v provozu od 0:00 do 1:00 a dále jako v jiný běžný pracovní den
Admini
- k dispozici jako v jiný běžný pracovní den

Děkuji za přečtení a za pochopení a přeji příjemné prožití svátků!

Powered by potihcpd - 23. 12. 2013!

Searched by potihcpd - 27. 5. 2019!


Jiný Svět - 13. kapitola

„Kam ho vedou?“ zeptal se Gavner. „To zatím nevím, ale brzy se to dozvíme...“ odpověděl Kurda. Strážci zmizeli za rohem. Pan Topol pokynul hlavou a všichni tři se vydali pomalu za Strážci. Když došli k rohu pan Topol naznačil, aby zastavili a byli potichu. Všichni tři nenápadně nahlédli za roh.
Na chodbě bylo asi 10 strážců krve. Jeden z nich držel Shancuse a promlouval k ostatním. Chvíli si tam něco povídali a potom jeden z nich zařval: „HAGDOX!!! JHK UMDFER!!!“ Gavner už se chtěl zeptat Topola, co to znamená, když v tom kolem nich něco rychle proletělo. „Hagdoxi! Pojď sem!“ mumlal si Pan Topol. „Už to chápu!“ zabručel Gavner. „Takže “JHK UMDERF“ znamená pojď sem, a HAGDOX...“ řekl Gavner „...se jmenuje ten démon!“ dodal potichu Kurda.

*

„Nějaký další chytrý plán?“ zavrčela Arra na Vandžu. „No, tak mohli bychom bojovat!“ řekl s úsměvem Vandža. „Na to zapomeň!!!“ vykřikl Darren s Arrou zároveň, „je jich minimálně na každého 25!“ dořekl Darren už sám. „Po-dívejte..chodb-a!“ vyhrkl Harkat. „Jdeme tam?“ zeptal se Darren. „Máme na vybranou?“ řekla Arra. „Tak alespoň budeme míhat, ať to máme rychleji proběhlý...“ ujal se vedení zase Vandža. „Po dlouhé době něco inteligentního, co od tebe slyším!“ zašklebila se na něj Arra. Vandža vzal Darrena a Arra Harkata na záda a rozběhli se do tmy...

*

„Jestli je poslouchá, tak jim i rozumí!“ řekl Kurda, „Mohli bychom je třeba požádat, aby urovnali tu válku venku!“ dořekl. „No možné to je, ale oni mají jeden trumf navíc jestli jsi nezapomněl!“ řekl Gavner. Kurda se zatvářil překvapeně. „Shancuse, ne?“ řekl Pan Topol, aniž by se na ně podíval. Potom vstoupil do chodby a řekl něco jazykem Strážců. Strážci se překvapeně otočili a obrátili tyče směrem k Panu Topolovi. Potom řada pěti z nich začala postupovat směrem k němu. „Co si jim proboha řekl?“ zeptal se Gavner Pana Topola. „Jen jsem se jich zeptal, jestli nám nevrátí Shancuse...“ odpověděl Pan Topol. „Vypadá to tak, že nevrátí!“ dodal Kurda.
„Bez boje možná ne...“ křikl Pan Topol a vzal tyč do obou rukou. Gavner vytáhl dlouhý meč a Kurda je kryl dvěma vrhacími dýkami!

*

Začínalo svítat. Slabé paprsky slunce začaly osvětlovat cestu do malé vesnice. Byla to jediná cesta, která sem vedla a jiná vesnice byla vzdálena desítky kilometrů daleko. Po cestě se plahočila otrhaná a unavená postava. Byl to Steve Leopard. Šel takto už druhý den bez přestávky a celou dobu nic nejedl. Docházely mu síly, ale stále se nutil, aby došel do vesnice před sebou. „Třeba tam někdo ještě žije,“ pomyslel si, ale věděl, že je to málo pravděpodobné. Už po cestě potkával mnoho mrtvol lidí a viděl i dva mrtvé vampýry. To mu přišlo podivné, ale řekl si, že je asi zabili nějací lidé. Vešel do města. Bylo zcela opuštěné, jak očekával. Vybral si opuštěný hotel a posadil se v baru. Vše tu bylo poházené a rozbité. Asi tu byla velká bitva. Měl hroznou žízeň. Vedle sebe uviděl flašku piva. Otevřel ji a napil se. Byl to úžasný pocit po tak dlouhé době zase pít. Rozhlížel se kolem, když za sebou uslyšel nějaké šustění. Rychle se otočil. Ve dveřích někdo stál s dýkou v ruce. „Kdo to je?“ pomyslel si Steve. Neznámý řekl: “Mnoho upírů by tě rádo vidělo mrtvého! A já jim ten pohled dopřeji!“ Steve nevěděl kdo to je, ale věděl, že je to nějaký Upír. Tak ho přece dostihli. Teď nemá sílu na to, aby se bránil. Upír se přibližoval. Byl to Seba!

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol.

By potihcpd - 21. 5. 2019!


Fakta - Bulvár 128

Zahájeno rozšiřování Stříhání po celé škole
Šíření Stříhání začalo - 22. července 2013
Již dávno stříhači snili o tom, že jednou se Stříhání rozšíří natolik, že budou po světě vznikat stříhací fakulty, ba celé univerzity. Jakkoli kdo těmto představám nevěří, poslední měsíce přiblížily realitu této vizi. Stříhání definitivně a se vší rozhodností opustilo naši republiku a začalo pronikat i do okolního světa, aby ho navždy změnilo!


Brzy po vzniku Stříhání se zrodila představa, že se v budoucnosti rozšíří i mimo třídu. Při všech jednáních se s tím tak tiše počítalo. Často se při úvahách o budoucnosti Stříhání bralo jeho rozšíření za samozřejmost, ale nikdy neexistoval žádný plán tohoto šíření. Jak se však doba našeho gymnaziálního studia nezvratně chýlí ke konci, začala vyvstávat otázka, kdy tedy tato expanze začne, neboť si všichni stříhači uvědomovali, že po maturitě se už nic nerozjede.

Přestože zdaleka ne všichni lidé z naší třídy si umí stříhat (což se doufejme během Oktávy změní), rozšiřování této hry i mimo třídu není záležitostí zcela novou. Jako první s tím přišel M. Mi. již před několika lety říkaje, že naučil jednoho svého kamaráda kompletní (alespoň v té době) Stříhání. I další stříhači nelenili a učili své sourozence (například V. Mi. z Tercie B, bratr M. Mi.) a případně i další známé. Když se do společnosti někoho ze třídy dostal někdo zvenčí (jak z jiných tříd, tak zcela mimo školu), byl zasvěcen alespoň do základů Stříhání. Když se v Septimě začali stříhači opět zabývat Lukáškovským pravidlem, svitla naděje, že po jeho definitivním vyřešení již nic nebude stát v cestě stříhací osvětě.

Konečné znění Lukáškovského pravidla bylo podepsáno ve středu 3. dubna 2013 / neteli 7. kvetna 5 a otevřelo cestu ke stříhací expanzi. Ta započala (nijak oficiálně ani řízeně) na Karlštejnském maratonu v sobotu 20. dubna / tstvrtek 24. kvetna, kde byla zjednodušená verze Stříhání vysvětlena M. S. z Kvinty A. Ke Stříhání se připojil i Š. Ch. (bratr našeho V. Ch.) z téže třídy, který si však hru pouze osvěžoval, neboť ji znal již dříve od V. Ch. Podobně na tom byl i M. Kl. z Kvarty B (bratr našeho J. Kl.), který na podzim vlastně přispěl k tomu, že se Lukáškovské pravidlo začalo opět řešit. Po maratonu byli Stříháním osvíceni i další naši sourozenci z Kvinty A: A. V. (setra našeho P. V.) a J. S. (bratr naší A. S.). Všichni projevili neskrývanou radost z toho, že mají možnost se Stříhání naučit a již ten den si aspoň částečně osvojili cit pro některé znaky a vztahy.

Další příležitostí ke stříhací expanzi byla výměna s partnerským gymnáziem v Bad Münstereifelu (městečko v severním Porýní) na přelomu dubna a května / začátkem tservna. Ne že by se učili stříhat němci (přestože plán na stříhací expanzi počítá s celosvětovým rozšířením, zpočátku by bylo rozšiřování na takovou vzdálenost nekontrolovatelné), nýbrž k němu přičichla Sexta A, která měla na výměně z naší strany největší účast. Kompletně se naučil stříhat V. K., který si po stovkách stříhnutí osvojil i pohotové vyhodnocování kola, ale i A. B. a J. Man., částečně pak také T. B., M. P., V. P., J. La. či J. Maz. Stříhání se tak v této třídě usadilo natrvalo.

Poté se začal rýsovat už přesnější plán rozšíření. Bylo jasné, že stříhači nebudou schopni šířit Stříhání ke každému osobně, že bude nutno využít dostupná média. Základem měl být seriál článků ve školním časopisu Agónie. Po něm, případně ve formě upoutávek i před ním, se měla rozjet stříhací kampaň na facebooku. Ta měla přitáhnout pozornost zejména krátkými legračními videi zachycujícími provedení některých úkolů, o které se střihlo. V sobotu 25. května / sarkan 29. tservna se sešlo osm stříhačů, aby tato videa natočili. Vznikl propracovaný materiál se stříháním si o pití namíchané břečky, o facky, o pití z kaluže a o skok do křoví. Poslední jmenovaný byl vybrán za upoutávku před vydáním Agónie, takže byl sestříhán a 31. května / 5. tserventse bylo na facebooku prostřednictvím youtube (uživatel StrihaniITO) zveřejněno první video o Stříhání, na kterém J. Ko. po prohře s P. V. skočil placáka do blízkého křoví (http://www.youtube.com/watch?v=sUePPeYfJRg&feature =youtu.be ). Video o otočení se a následný běh do lesa s kamerou v ruce se nakonec netočilo. Stejně jako plánované scénky o různá vrážení do dveří, tabule atd., přestože L. Kn. jedno takové video sám se sebou natočil. Mezitím stříhači založili i stránku na facebooku, kde se nyní odehrává převážná část rozšiřování (https://www.facebook.com/strihani ).

Koncem května / tservna probíhala zároveň tvorba prvního článku pro Agónii. Její redakce přislíbila stříhačům dvojstránku. Původní plán bylo nutno zřetelně ořezat, aby se článek do časopisu vešel. Muselo se vyškrtnout vysvětlující pojednání o vyhodnocování kola, stejně tak jako pravidlo tří Kamenů i Lukášek. Do prvního článku se tedy dostalo pět nových znaků (Chrobák, Nora, Komár, Kačinec a Pavouk), také několik typů a zajímavostí, přehled klasifikace standardních znaků a také odkaz na stránku o Stříhání na facebooku, kde mělo být všechno probrané podrobněji rozvedeno. Začátek článku měla tvořit poutavá část, k jejímuž napsání svolil P. V. Ten si vybral popis J. Ko.-ova skoku do křoví, což dobře ladilo s upoutávkovým videem. Článek byl obohacen mnoha fotkami znaků, ilustrovaným nadpisem či vtipným perexem „Tento poutavý článek si rozhodně nečtěte!“.

Vydání Agónie se trochu zpozdilo, což se nehodilo již rozjeté kampani na facebooku. Ta vyšla až 10. června / 15. tserventse. Přestože stříhači byli poněkud zklamaní z estetických změn, které redakce v článku udělala, převážila obrovská radost nad tímto významným mezníkem v rozšiřování Stříhání. Jelikož bylo pravděpodobné, že do konce školního roku už další číslo Agónie nevyjde, tíha rozšiřování lehla plnou vahou na facebook. Další natočená videa se už navíc nepovedlo sestříhat, čímž se výrazně zúžil výběr věcí k publikaci na stránku. Byla zveřejněna série fotek prvních osmi znaků, také slovní popis jejich vztahů s příběhy a i tabulka zobrazující tyto vztahy barevně.

Přes prázdniny se počítá se sníženou aktivitou, ale přesto budou zveřejněna minimálně grafická zobrazení vztahů mezi jednotlivými znaky. Na září / riien se ale plánuje opětovný rozjezd kampaně v plném proudu. Nebudeme zde vše prozrazovat, avšak vězte, že se máte na co těšit.

Takto se tedy dávný sen stříhačů stává skutečností. V dějinách Stříhání nastává nová éra. Čtyři roky byly naplněné množstvím hádek a krizí. To se už skončilo, vše je definitivně vyřešeno a Stříhání kráčí vstříc svému rozšíření po celé škole. Doufejme, že příští školní rok bude pro tuto hru aspoň tak příznivý, jako tento, a za rok v tomto čase bude Stříhání uznávanou školní hrou. Přejme stříhačům při expanzi Stříhání mnoho štěstí a jednoty. Já vám nyní přeji hezké prázdniny a těším se na vás v září / riinu ve škole (či snad už dříve na chatě),

Firefox!

Searched by potihcpd - 20. 5. 2019!


Jiný Svět - 12. kapitola

Shancus zaběhl za kamennou zatáčku a zastavil se. V ruce třímal malou lesknoucí se dýku a v jeho očích jakoby plápolaly malé plamínky. Dýku sevřel pevněji. Před ním stáli tři Strážci Krve. A všichni tři měli v ruce své obrovské zbraně, které by měl i Upír problém unést. Každý z nich měřil něco přes dva metry. Stáli k němu otočeni zády, jakoby před něčím couvali a své zbraně drželi v obranné pozici. Přesně podle plánu, pomyslel si Shancus v duchu. Teď už stál asi jen metr od Strážců Krve. Ani jeden z nich si malého Shancuse, který stál za nimi nevšiml. Proti Shancusovi vypadali tihle tři jako obři. Shancus pomalu vyčkával, až se přiblíží ti tři zabijáci. Už se ho skoro dotýkali, když se najednou jeden rozeběhl dopředu s podivným syčícím jekotem. Za chvilku zepředu vystříkla krev a přímo před Shancuse spadla useknutá hlava jednoho ze Strážců.
No teda, napadlo Shancuse a usmál se. I když mu bylo trošku na zvracení když viděl hlavu, jak se válí jen tak na zemi v kaluži krve.Malé hádě už ani chvilku neváhalo, sevřelo dýku a bodlo jednoho ze Strážců přesně do míst, kde očekávalo, že má Strážce páteř. Ten najednou jakoby zakrněl a bodáky mu vypadly z ruky. Jeho tělo vypadalo, jak když dostane křeč. Najednou Strážce spadl na zem mrtvý. Shancusův první bod dýkou a hned takhle úspěšný. Poslední ze Strážců si ale Shancuse všiml v průběhu toho, když se otáčel. Shancus se na něj jen bezmocně podíval. Strážce ani chvilku neváhal, upustil svou obrovskou zbraň a vytáhl malou dýku. To všechno udělal během pár setin tak, že to Shancus skoro nestačil zaregistrovat. A než se nadál, Strážce stál za jeho zády a tiskl mu svou dýku ke krku. Shancus cítil, jak mu po krku stéká jeho krev od ranky, kterou mu způsobila dýka, jež má právě na krku.
Přímo před Shancusem a před Strážcem stál Pan Topol společně s Gavnerem a Kurdou. Kurda když uviděl, co se děje, tak se zděsil a v očích se mu objevil pravý nefalšovaný strach. „PUSŤ HO!!“ zařval Gavner na Strážce a postoupil o krok blíž ke Strážci. Strážce trochu poodstoupil a přitiskl k sobě Shancuse ještě pevněji. „HI KAŠKÁÁŠŠŠ KI!!!“ zaječel Strážce a ukázal na Shancuse. „Říká, že jestli něco uděláme tak ho zabije,“ řekl Pan Topol naprosto klidným hlasem. „Jak to víte?“ zeptal se Gavner s údivem. „Rozumím jim. Vyrůstal jsem mezi nimi,“ odpověděl Pan Topol a pokračoval: „Myslím, že bychom měli udělat to, co chce. Nebo ho doopravdy zabije.“

*

„CO TAM JE?“ zařval dolů Darren v průběhu toho, co sbíhal dolů po velmi vratkých schodech a za ním Arra a Harkat. „Uvidíte,“ řekl potichu a zamyšleně Vandža. Darren se po chvilce zastavil vedle něj. Nic ale neviděl. Za chvilku k nim dorazila i Arra s Harkatem.
„Co jsi viděl?“ zeptal se Darren a rozhlížel se. Použil všechny své Upíří smysly, ale nic neviděl. „Podívej se támhle,“ řekl opět tichým hlasem Vandža a ukázal kamsi do tmy.
Darren zaostřil svůj zrak na místo, kam Vandža ukazoval. Musel hodně namáhat zrak, ale nakonec to přece jen uviděl. Arra to zřejmě spatřila o něco dřív, protože se hlasitě zajíkla.
Asi deset metrů před nimi se tyčila obrovská mosazná brána. A to, co Arra viděla pobíhat dole byli ockové a démoni, kteří létali kolem ní a zřejmě ji hlídali. „Máme problém,“ řekl Harkat a díval se na ně. A jakmile promluvil, jeden z démonů se na ně otočil a zaječel. V tu ránu se na ně otočili všichni démoni a ockové a rozlétli se směrem k nim.
„Máme VELKÝ problém,“ dodal Harkat.

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 14. 5. 2019!


Fakta - Bulvár 127

Jak to bude v létě na TV-Nora?
Dnes jen krátce k prázdninovému fungování tohoto webu, neboť mám jen málo času na sepisování...

Články
Na své oblíbené FaBu a Příběhy z DS se můžete těšit opět v září. Jiné nové články jsou možné, ale ne pravděpodobné.

Anketa
Aktuální Anketa se stává přes prázdniny pouze Anketou v tom smyslu, že nebude aktualizována pravidelně.

Diskuze
Provozní doby diskuzí zůstávají po celé prázdniny nezměněny. Stejně tak se nezmění ani téma v Tématické diskuzi.

Admini
Admini se vám budou snažit být k dispozici, co možná nejčastěji, ale normální provoz vzhledem k mnoha dovoleným zajistit bohužel nemůžeme.

Přejeme vám krásné léto a těšíme se na vás v plné síle opět v září!

Za TV-Nora spol
powered by potihcpd - 28. 6. 2013!

Události na konci Septimy
Konec Septimy - 22. července 2013
Ne že bych se o prázdninách nudil, ale potřebuji se zbavit nepokoje ve svém nitru – z toho, že zde nebyla zdokumentována žádná z převýznamných událostí, jež se odehrály na konci uplynulého školního roku. To bylo zřejmě způsobeno shonem tak typickým pro konce roku. A jelikož se toho událo nemálo, byly rozděleny do dvou článků: tohoto s ne tak podstatnými informacemi a toho příštího o Stříhání.


Pro většinu ročníků se na našem gymnáziu zvyknou pořádat výlety – vždy za nějakým účelem. Tak vždy primáni v září odjedou na seznamovací výlet (seznamovák) do Štěkně (přestože se již nejedná o ročníkový, nýbrž třídní výlet; v poslední době totiž probíhá seznamování áčka a béčka odděleně – snad aby se prohloubily bariéry mezi oběma třídami, neboť vedení školy pak profituje z nákladných válek mezi paralelkami) v Sekundě a ve Kvintě se jezdívá na lyžařský kurz (lyžák) a v Sextě na kurz estetický (esteťák), který už letos také proběhl dvojitě – pro hudebku i výtvarku zvlášť. Konečně v Septimě se řádka výletů uzavírá kurzem sportovním (sporťákem).

Ani ne tak z důvodu odporu ke sportu, jako zejména ceny kurzu či hrůzy z učitelského doprovodu paní profesorky J. Ch. (přestože oba důvody se posléze ukázaly postavené na zcela mylných základech: cena nebyla nijak přehnaná a J. Ch. se ukázala jako výborný doprovod – tolerance večerního piva, ochota přizpůsobování programu vůli účastníků či řešení ho*en u oběda s námi, mluví za vše), byla účast na sporťáku mnohem menší, než tomu bylo zvykem minulá léta, dokonce do té míry, že už se zdálo, že se nikam nepojede. Naštěstí vedení školy si konání těchto výletů vroucně přeje, takže se jelo i při jedenácti účastnících. Sporťák se konal od čtvrtka 9. / streti 13. do úterý 14. května 2013 / kuru 18. tservna 5 a složení sportovců bylo překvapivě symetrické: jelo pět kluků z áčka (J. Fa., J. Fi., L. Kn., J. Ko. a P. Š.) a pět holek z béčka (O. B., V. M., M. Me., K. Š. a A. V.), zatímco se neúčastnil nikdo z áčaček či béčáků. Symetrii trochu narušil D. L. ze Sexty B, který se k septimánskému kurzu připojil. Při různých týmových sportech pak k doplnění holek či sudého počtu posloužila samotná J. Ch.

Letní tábor Lékařské fakulty Praha v Dobronicích nedaleko Tábora je táborem sportovně velmi dobře vybaveným - zahrnuje dva tenisové / nohejbalové kurty, stodolu se třemi ping-pongovými stoly, malé hřiště na fotbal a basketbal, trávník s metami na softball, volejbalové hřiště i ohrádku na plážový volejbal; co mu chybí, se doneslo ze školy. Program kurzu byl tedy protkán bezpočtem naznačených her. Dále se běžel také orientační běh po lesích a loukách blízkého kopce nebo se jel celodenní cyklovýlet (s ranní mší v Opařanech). Konaly se i další soutěže jako podlézání židlí na čas a v neposlední řadě nesportovní hry jako parlament, zvířátka (či zoo nebo něco podobného) a samozřejmě městečko Palermo. Tím nejdůležitějším však bylo hraní Age of Empires II, nově s neoficiálním datadiskem Forgotten Empires. Hrálo se v rámci odpolední pauzy i do hluboké noci (několik prvních dnů za povzbuzování spřáteleného kurzu ze ZŠ Hanspaulka) – všichni áčáci totiž měli s sebou notebooky jakožto základní výbavu na sportovní kurz. Během her se naplno ukázala síla J. Ko. naznačená na LANce pár týdnů předtím. Zbývá dodat, že na sporťáku se rozhodně nehladovělo a až na pár menších odřenin po pádech z kola či výron J. Ko. (aby se mohl v klidu učit na nadcházející písemku z dějepisu...) se všichni vrátili v pořádku.

Další týden se nesl, letos už i pro nás, ve znamení maturit. Většina septimánů se totiž přišla podívat na maturity z předmětů, které si i oni hodlají v Oktávě zvolit. Přes dílčí nepříjemnosti proběhlo vše hladce a naši oktaváni zkoušku dospělosti úspěšně složili (pokud byli ovšem k maturitě puštěni...). Kéž nám byl ten týden k užitku. Po maturitách se naplno rozběhlo třetí kolo přihlašování do seminářů, které vyřadilo ze hry tři maturitní semináře: španělštinu, dějepis a filosofii. Přes mnohá naléhání se vedení školy ukázalo neústupné, takže zbývá jen doufat, že absence těchto seminářů postiženým Oktávu neznepříjemní zas až tolik.

Klasifikační období v červnu / tserventsi obohatily oázy v podobě volných dní kvůli povodním (pondělí 3. a úterý 4. / kuru 8. a sarkan 9.), volejbalovému zápasu smíšených studentsko-profesorských týmů, díky kterému nám odpadla fyzika (pátek 7. / uteri 12.), Talentu AG (úterý 11. / sopota 16.), Agoře – dne s přednáškami několika významných lidí (středa 12. / netele 17.) nebo Akademie AG tradičně pořádané Sextami, letos s tématem pohádek (pátek 14. / sarkan 19.). O všech těchto událostech se podrobněji dočtete na stránkách naší školy (http://www.arcig.cz ).

Před zmíněným volejbalovým turnajem se konalo také předávání maturitních vysvědčení, tentokrát v kostele sv. Ignáce (po loňském chrámu sv. Víta, kde bylo předávání spojeno se slavnostím pochodem k Arcibiskupskému paláci k oslavě 20. výročí obnovení AG, se zavádí nová tradice, že každý rok se budou vysvědčení předávat někde jinde). Při návratu ze mše se mezi A-septimány roznesla zvěst, že naše třídní N. Ř. na příští rok odchází ze školy. Okamžitě se rozběhly diskuze a dohady o příštím třídním, nutnosti vyjádřit se k situaci neunikli ani někteří vyučující. Po vyškrtnutí návrhů v podobě pana Heřmanského atd. zbyli pouze tři možní profesoři: Z. L. (matematika), V. V. (český jazyk a literatura) a D. V. (základy filosofie). Týden nato se konalo hlasování (místo opět odpadlé fyziky) o tom, koho z nich bychom chtěli, ač za zarážejících okolností (totiž že hlasujících bylo pouze 17 ze 30 nebo, že studenti nemají při výběru třídního žádné slovo). Pozoruhodné je, že čím déle nás který učitel má, tím hůře dopadl – vyhrála tedy D. V.

Den o další týden později (tedy pátek 21. června 2013 / sopota 16. tserventse 5) by byl býval pouze dnem odjezdu na vodu (z toho důvodu výjimečně odpadla fyzika...), nebýt mnoha nepříjemností, které s sebou přinesl (a kvůli kterým byl pak označen za nejhorší den). Volejbalem během spojeného tělocviku se bavící A-septimány ještě více rozveselil L. Kn., který přišel pozdě na dlouho očekávanou zkoušku z autoškoly, takže ho k ní už nepustili. Dobrou náladu na konci tělocviku mrazivě proťala zpráva, že P. V. zmizel z dolní šatny mobil z kraťasů. Všichni se v hrůze nahnali na místo činu, aby si zkontrolovali vlastní věci, načež J. Fi. zjistil, že mu chybí peněženka s doklady i nemálo penězi. Celá záležitost byla o to nepříjemnější, že oba měli jet na vodu, navíc P. V. měl dělat ještě opravnou zkoušku z autoškoly. Koncem tohoto roku narostl počet krádeží na škole do alarmující výše. Často podezírán byl i pan Heřmanský (byl prý s některými odcizenými věcmi i viděn), avšak při razii v jeho bytě naši vyšetřovatelé nic nenašli.

Den dále pokračoval mimo jiné také chemií, kterou J. Ši. nechal být, takže vznikl prostor pro opětovné řešení třídnictví. Byla přizvána i D. V., jakožto vítěz voleb, aby pronesla pár děkovných slov. Ta se ukázala být poněkud podrážděná přístupem některých, kteří se netajili tím, že si ji přejí do čela kvůli její očekávané mírnosti a shovívavosti. Řekla, že bude trvat na důslednosti, přestože že se jí stálé prudění s omluvenkami příčí. Její řeč přerušil jako na zavolanou omluvenkový hurikán N. Ř., která se zdála být nemálo rozčarovaná pozdním omlouváním hodin. Výstup se neobešel bez křiku a bohužel (k všeobecnému překvapení) ani bez dávky neomluvených hodin. Chvíli po svém odchodu se opět vrátila celá rudá a s pláčem na krajíčku, tentokrát nepojednávajíc o omluvenkách, nýbrž o našem vzájemném přístupu (jejím k nám a našim k ní). Celý výjev se odehrál před zrakem D. V. slouže jí jako motivační vložka k třídnictví. Ta se však odradit nenechala a její přístup zůstal nezměněn.

Konec dne však A-septimány přiměl zapomenout na krušné věci dopoledne. Dvěma auty i vlakem se dopravili do kempu pod Loktem, kde měli dalšího dne začít pětidenní plavbu po Ohři. (Doplňme, že její konání bylo do poslední chvíle nejisté, neboť N. Ř. celou akci bez účasti vyučujícího kategoricky odmítala posvětit, přestože již tak dvakrát předtím učinila, a přemluvit se ji povedlo až dva dny před odjezdem. Celá záležitost nenapomohla vzájemných vztahům v tom vyhroceném období.)

Celková účast dosáhla v jeden den šestnácti, přičemž jsme měli pouze sedm lodí. Kromě posledního dne byl výlet charakteristický krátkými trasami (jeden den pouze šest km). Zahrnoval také odpolední prohlídku Karlových Varů, kam se šlo také další ráno na mši. Narozdíl od minulých tří vod se tato konala za pomoci aut na převoz zavazadel, avšak jejich přínos byl v závěru silně zpochybňován kvůli dlouhému čekání na návrat řidičů. Vody v Ohři bylo dostatek, jen počasí nám poslední dny nepřálo, takže jsme se vrátili o den dříve (v úterý 25. června / t’isis 30. tserventse) za absolvování dvoudenní trasy v jeden den. Zážitků bylo zajisté mnoho, že je zde ani nelze vypsat. Přesto však zmiňme nově vzniklý způsob řeči (např. místo: „Tráva je zelená.“ řekneme: „Cože?! Že je tráva zelená?!?“, přičemž se snažíme co nejčastěji vkládat: „Cože?! Anička se pos*ala?!?“) nebo sázku P. V. s L. Kn. (o to, zda druhý jmenovaný vypije od osmi do dvanácti večer deset piv). Poražený L. Kn. musel při plavbě skočit na J. Fi. křiče: „Ty si šváb!!“, přičemž shodil i jeho spolujezdkyni T. J. Z jeho pokřiku se záhy stala legendární hláška. Úsměvně působí skutečnost, že J. Fi. se ten den koupal celkem pětkrát, z toho čtyřikrát nedobrovolně.

Po dvou dnech zotavování (jeden byl ještě omluvený díky vodě, další bylo ředitelské volno, aby se mohli studenti psychicky připravit na vysvědčení) se šlo v pátek 28. června 2013 / stretu 3. srpna 5 v Septimě do školy naposled. Po závěrečné mši nás očekávala vysmátá N. Ř. Omluvila se za své předchozí výstupy a dojatě přiznala, že i přes problémy s omluvenkami nás měla po celou tu dobu ráda a že jí budeme chybět. Nakonec vše dobře dopadlo a rozloučení proběhlo srdečně, ba doprovázeno polibky. Nyní je už jisté, že příští rok nás bude mít zvolená D. V. Vedení školy se navzdory očekáváním zřejmě rozhodlo přihlédnout k vůli studentů.

Je těžko posuzovat, kdo mohl více za naše vyhrocené vztahy, zda naše třídní či třída. Je jisté, že obě strany se ne vždy chovaly fér. Během let si k ní každý našel svůj vlastní postoj. N. Ř. nás učila zeměpis od Primy do Sexty (kde tento předmět končí; tedy tento rok nás musela shánět o přestávkách, protože jsme s ní už neměli hodiny). Jako třída jsme jí byli přiděleni po odchodu J. S. na mateřskou a asi dvouměsíční anarchii (v třídnické rovině, naopak Republika Tercie A zažívala v těchto měsících svůj největší rozkvět) do druhého pololetí v Tercii, i to po mnohém přemlouvání ze strany vedení školy i od J. S. Faktem je, že naši třídní kulturu ovlivnila ze všech učitelů rozhodně nejvíce. Už v Primě ji J. L. proslavil pro sebe charakteristickou výslovnistí jejího jména. Vzápětí vešly do užívání „repiky“, asi nejznámější pojem naší třídy. Možná si někteří pamatují anketu v Sekundě „Dělají P. B. s N. Ř. v noře repiky?“, nebo klasickou písničku z lyžáku Tady Nora, Pája, tam. V Sekundě vznikl také dodnes hojně užívaný „noraspeak“, mluvení s „norovským“ přízvukem (je charakteristický šišláním některých souhlásek či přehlasováním některých samohlásek). Jako jediná z profesorů se dostala v zimě v Tercii v podobě Nory i do Stříhání. V neposlední řadě se podívejte na jméno naší televize. A našli bychom ještě mnoho dalších stop, které N. Ř. v naší třídní kultuře zanechala. Zkrátka nikdo ji neovlivnil tak jako N. Ř. a minimálně z kulturního hlediska nám rozhodně chybět bude.

Nyní však zatlačme slzu a posuňme se k tomu důležitému, co se v uplynulých měsících událo.

Firefox!

Searched by potihcpd - 13. 5. 2019!


Jiný Svět - 11. kapitola

Malá zelená postava pomalu otevřela zrezlé, dřevěné dveře a vykoukla ven na chodbu, jestli v ní někdo nestojí. Její oči kmitaly všude po podlouhlé chodbě a hledaly známky života. Nikde nic. Pomalu vylezla ven a potichoučku za sebou zavřela dveře. Znovu se pro jistotu rozhlédla po chodbě a když se ujistila, že nikde nikdo není, rozeběhla se tím směrem, kde bylo slyšet hučení vody.
Po pěti minutách běhu se postava zastavila a ohnula se v boku. Chytila se za břicho a lapala po dechu. Nazelenalý pot jí stékal po dlouhých tmavě zelených vlasech a poté kapal na zem, kde udělal malou louži. Kapání potu ale přehlušilo hučení padající vody, které bylo čím dál blíž a blíž. Na chodbě před ní se ozvaly tiché kroky, ale hadí smysly opět zapůsobily a postava je uslyšela. Rychle se rozhlížela, kam by se schovala, ale nikde vhodný úkryt nenašla. Kvapně přemýšlela, co udělá. Asi pět metrů před postavou byla zatáčka, ve které se už rýsovaly stíny asi dvou postav, které držely v ruce dlouhou tyč, na které na obou koncích byly koule, které měly v průměru asi 10 centimetrů a na nich byly bodce napuštěné jedem - smrtelné zbraně. Stíny se svými majiteli se blížily čím dál víc. Nazelenalá postava přemýšlela, co udělá. Náhle si na něco vzpomněla. U pasu se postavě leskla malá, ale přece ostrá dýka, kterou malá postava před chvilkou získala od jejího pravého majitele - Pana Topola. Postava pomalu a potichu sáhla k pasu a vytáhla dýky z malé kožené pochvy, která k dýce patřila. Shancus pomalu ale silně sevřel svou dýku a vytáhl jí z pochvy. Pak se naposledy rozmyslel, usmál se a rozeběhl se do zatáčky před sebou.

*

„Tak co?“ zařval Darren směrem dolů do tmy a opíral se o vratké dřevěné zábradlí, které bylo jedinou ochranou před pádem ze schodů do tmavé hloubky. „Myslím že tu nic není, ale nevím to jistě. Chtělo by to oheň. Nemáte něco, co by se dalo zapálit?“ zavolal Vandža nahoru na své pozorovatele a pevněji sevřel svůj kovový šuriken. „Myslím že ne!“ oplatil mu řev Shan a podíval se na Arru a Harkata, kteří stáli za ním a začali si prohledávat všechny kapsy svých oděvů. „Počkat...možná něco mám,“ řekl Harkat. "Darrene, podej mi, prosím tě, svojí dýku," dořekl Harkat a natáhl ruku k Darrenovi, který teď stál zády k zábradlí. „Na co?“ řekl mu Darren a podával mu svou kovovou dýku, která byla špinavá od zaschlé krve. Harkat aniž by odpověděl si odřízl kousek svého hábitu. Poté přešel k zábradlí a skrčil se, aby mohl odříznout kousek z něj. „To radši ne. Můžeme spadnout i s těmi schody,“ řekla mu Arra a přešla blíže k němu. „Neboj se...vím co dělám,“ odvětil Harkat, aniž by se na ni podíval a dál odřezával klacek dlouhý asi 40 centimetrů. „To doufám,“ povzdechla si Arra.
Po chvilce Darren zabalil klacek do látky z Harkatova pláště, aby lépe letěla a také, aby se z látky dala udělat pochodeň na prozkoumání sině, která se nacházela pod nimi. „Kam to mám hodit?“ zařval Darren dolů. „K té pochodni, co je zasazená v tom piedestelu uprostřed,“ odpověděl mu zelenovlasý Kníže. Darren ho poslechl, namířil a hodil látku, která měla uvnitř sebe zabalený dřevěný klacek. Dopadl asi půl metru od pochodně a klacek vypadl z látky.
Potom se ozvaly Vandžovy kroky, které se blížily směrem k piedestelu uprostřed Síně. „Jak jsi od toho daleko?“ zařval dolů Darren. „Asi pět metrů,“ odpověděl mu starší Upír a pomalu se blížil k světlu před ním. „Už jsem skoro tam. Jen pár kroků a-„ najednou kroky utichly společně s hlasem, který se ozýval zespoda síně a patřil Vandžovi. „Co se stalo?!“ zaječela dolů Arra a zatvářila se vyděšeně. „Myslím, že byste něco měli vidět,“ odvětil potichu Vandža, ale přece to bylo slyšet zespoda Síně. „Co se stalo? Co tam je?“ zeptal se pro změnu Shan. “Arra měla pravdu. Opravdu tu něco pobíhá. A myslím že se vám to nebude líbit,“ řekl poněkud vyděšeně Pochod.

*

„Jak dlouho už jsou pryč?“ zeptal se obtloustlý chlapík, který seděl společně se třemi dalšími postavami a pár stany kolem ohně. “Tak tři čtyři dny,“ odpověděla mu krásná žena, která seděla naproti němu. „Neřekl vám někdo, co šli dělat?“ zeptal se opět ten tlouštík. „Mně říkal, že nám to možná pomůže. A že ho tak týden nemáme čekat. Pak něco vzal do ruky a odešel. Poté jsem viděla jen Shancuse, jak se potají rozeběhl za ním,“ odpověděla Rhamusovi Truska a otočila buřt, který si opékala nad ohněm. „Takže si nemusíme dělat starosti,“ dodala a zvedla opečený, černý buřt. „O Hibernia starosti nemám, spíš o Shancuse,“ řekla třetí postava, která také seděla u ohně ale jen se dívala do nebe. „Neboj se. Hibernius se o něj postará. Neměj strach,“ řekla třetí postavě Truska a kousla do buřtu.
Ale nikdo netušil, že ten, o kom se teď baví teď bojuje o svůj holý život o několik tisícovek mil daleko.

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 7. 5. 2019!


Fakta - Bulvár 126

Poslední výprava do Šachty přinesla senzační objevy
Až na konec Šachty - 16. března 2013
Šachta - Jaro je skoro tu a s ním i výpravy do Šachty! Ta první se uskutečnila před týdnem a přinesla dechberoucí objevy - tajná místnost, o které možná nikdo neví. V nelidských podmínkách naši šachtaři odklízeli překážky, otvírali poklopy, ale Šachta stále pokračovala. Má vůbec konec?


Šachta byla objevena 4. listopadu 2012 / 13. prosintse 4. Její objevení způsobilo mezi A-septimány obrovskou senzaci. V dalších dnech bylo do šachty podniknuto několik výprav, během kterých se udatní šachtaři dostali například pod pódium v tělocvičně nebo až do kotelny. Šachta však kousek za odbočkou do kotelny končila poklopem, který představoval pro výpravy vskutku velkou překážku. Nevýslovné nadšení z jeho otevření vystřídaly záhy pochyby, zda bude možné pokračovat, neboť za poklopem se nacházela hromada bordelu. Někteří tvrdili, že půjde odklidit, jiní však zastávali skeptičtější postoj. Touto tíživou nejistotou se podzimní výpravy skončily 30. listopadu 2012 / 3. letna 5 a na dlouhou dobu opanoval Šachtu neskutečný chlad bránící jakémukoliv vstupu.

S ustupující zimou se ale otázka Šachty stávala znovu aktuální. Během minulého týdne padlo definitivní rozhodnutí, že první výprava v letošním gregoriánském roce se uskuteční v pátek 8. března 2013 / ponteli 11. tupna 5. Toto rozhodnutí bylo navíc podpořeno skutečností, že nám odpadala fyzika. Šachtaři se na výpravu pečlivě připravili: kromě speciálních šachtových oděvů, baterek, roušek či respirátorů, přinesl P. Š. všechno potřebné nářadí na zdolávání překážek, bez jehož pomoci by se výprava stěží někam hnula.

Každý končil jinak, takže do Šachty se nešlo najednou. S klíčkem od tělocvičny, který byl geniálně promyšlenou operací na podzim získán, se dají odemknout i skleněné dveře od skříněk na ochoz v tělocvičně. První várku tvořili zkušení šachtaři J. Š., L. Kn. a V. Č., a poprvé do Šachty zavítali také V. Ch. a M. Mi. Počátek výpravy měl charakter takové prohlídky Šachty pro nové šachtaře: navštívili prostor pod pódiem, kde viděli tajuplný nápis z roku 1993 od Monči ze III.E.; zavítali také do kotelny, což je asi největší senzace pro nové členy výpravy. Mezitím se dostavila i druhá vlna zahrnující P. Š. a J. M., a ti se hned pustili do odklízecích prací. Po odchodu V. Ch. a M. Mi., který na mnoha místech Šachty za sebou křídou zanechal zprávy o tom, že je sexy, se k úklidu přidali i ostatní. Zpoza poklopu se podařilo vyndat hromady úlomků a kusů kovu. Významnou část bordelu zahrnovaly i husté rezavé sítě s rámem - vlastně kovové desky. Doprostřed prací se připojil i J. Fa., který odklízel kusy dřeva pod skluzavkou (jeden úsek Šachty mezi odbočkou do tělocvična a odbočkou do kotelny). Zatímco P. Š. odklízel kusy za poklopem a předával je přes V. Č. a L. Kn. až ke vchodu do kotelny, kde je přebírali J. Š. a J. M. a ukládali do různých zapomenutých zákoutí v areálu kotelny. Po nějaké době se šli P. Š. a V. Č. nadýchat čerstvého vzduchu do kotelny, takže v odklízení pokračoval L. Kn. a J. Fa. podával. Po odklizení poslední vážné překážky se L. Kn. protáhl pod poklopem na druhou stranu. Šachta mírně stoupala (čemu už dříve nasvědčovala poloha poklopu, který byl částečně shora), ne však tak jako na skluzavce. Asi po metru či dvou se objevila ve stropě Šachty díra zakrytá dřevěnou deskou; v tomto místě se dalo postavit. L. Kn., a za ním i všichni ostatní členové výpravy, však pokračoval dál a po dalších dvou, třech metrech narazil na další poklop. Ale i v tomto místě, v prostoru před poklopem, chyběl strop.

Když se zde postavil, za zády se mu ocitla jakási dvířka či nějaké okénko, kterým přelezl do tmavé chodby. Byla krátká, vpravo končila dveřmi (dveře A), vlevo ale ústila do nemalé místnosti. Hned přispěchali i ostatní šachtaři a kdosi měl přínosný nápad s rozsvícením, neboť v místnosti byl nalezen vypínač. Objev místnosti vyvolal mezi účastníky výpravy obrovskou euforii, všichni se dojatě objímali, skákali radostí a s nadšením si prohlíželi místnost. Do toho velmi zblízka slyšeli hudbu ze zkušebny, která se zřejmě nachází šikmo nahoru od objevené místnosti.

V místnosti bylo několik stolků, skříněk a poliček, vše naplněno různými zbytečnostmi. Napravo (když se přijde ze zmíněné chodbičky) byly druhé dveře, které byly otevřené a za nimi další dveře (dveře B), pro změnu zavřené. Za zdí vedle chodbičky byl podlouhlý prostor (normální součást místnosti), ale byl zešikma a bylo zřejmé, že je nad šachtou. Na jeho začátku, ještě na rovné ploše ležela dřevěná deska – ta, pod kterou se leze cestou mezi prvním a druhým poklopem. Deska lze snadno odsunout a tak nabízí alternativní a možná i snazší cestu, jak se dostat z Šachty do oné místnosti či zpátky. V pravém vzdálenějším rohu byl ve zdi otvor do jiné šachty. Tato však asi po dvou metrech stoupala kolmo nahoru a byla zatarasena jakýmsi poklopem. L. Kn. ho zkoušel nadzvednout, ale byly na něm prý nějaké sklenice.

Co se týče levé části místnosti, té dominuje velká stará cisterna či kotel od parního vlaku nebo cokoliv jiného, co má tvar obrovského válce. O něco dál můžeme narazit na velkou větračku vystupující ze země a za ní umístěné kolečko, které podle všeho nelze zpoza větračky vyndat. Při průzkumu místnosti se vzhledem ke dveřím, které nešly otevřít, naskytla otázka, zda je místnost nějak využívána, zda sem někdo někdy chodí, ba zda dokonce o ní někdo vůbec ví.

Poté, co se členové výpravy dosyta nabažili úžasu z tohoto převratného objevu a potom co se památně vyfotili, nastal čas zamyslet se nad dalším postupem. P. Š. chtěl pokračovat dál v Šachtě a projít druhým poklopem. Jenže ten nešel moc otevřít, kvůli dvěma kovovým výčnělkům ve zdi, které patrně slouží právě k tomu, aby tento poklop šel špatně otevírat; navíc jejich odřezání by trvalo asi hodně dlouho. Naštěstí z něj vede nahoru do místnosti drát, který když někdo nahoře pevně drží a tahá, tak se pod poklopem dá proklouznout. Sám drát je ale velmi pozoruhodný, neboť vedle přes místnost patrně až k dřevěné desce a kolem jejího kraje zřejmě až k prvnímu poklopu. To by znamenalo, že v této místnosti byl kdysi zavedený důmyslný systém, totiž že když někdo v místnosti zatáhl za drát, otevřely se oba poklopy najednou! Bohužel napojení drátu na první poklop vzalo za své při jeho vypáčení našimi šachtaři. Ale nic jiného dělat nešlo, tento geniální vynález musel zaniknout, aby mohl být vůbec objeven.

Pokračování v průzkumu Šachty přineslo velmi trpké výsledky: Šachta se po několika metrech stáčela nahoru, dopředu už nepokračovala. P. Š. se ocitl v plechovém zakončení větrací šachty a podle hlasu se po chvilce hledání zjistilo, že je uvnitř zmíněné větračky v levé části místnosti. Jakkoliv byla tato situace úsměvná, znamenalo to jediné – Šachta definitivně končí. Její větrací zakončení konečně vysvětluje její účel – tato místnost i kotelna jsou hluboko v podzemí, bez oken, takže Šachta byla pro ně jediný přísun vzduchu (její druhý konec je kousek za vchodem pod pódiem, kde končí neprůchodnou škvírou patnáct metrů nahoru na dvorek za školou). Druhá hypotéza totiž byla, že sloužila k rozvodu tepla z kotelny.

Řekněme ještě něco ke dveřím, které jsou kromě Šachty a druhé šachty jedinými vchody do místnosti. Dveře A vedou vlastně na opačnou stranu Šachty než kotelna, akorát o něco výš. A z kotelny se dá dostat ponad Šachtu k pingpongovým stolům, tedy dveře A povedou také tímto směrem. Dveře B vedou, zdá se, přímo směrem ke kotelně, možná že se dají z kotelny i vidět, možná že je od ní ještě něco odděluje. Oboje dveře jsou kovové, přímo pancéřové, velmi rezavé a nedají se otevřít. Jelikož bylo vidět (minimálně u dveří A), že nejsou zamčeny, objevily se domněnky, že jsou třeba přivařené nebo velmi zarezlé – v takovém případě by mohly jít vypáčit.

Těsně před návratem výpravy se ještě J. M. vypravil do té druhé, menší šachty (neboť L. Kn. už šel mezitím domů). Přitom celý podnik natáčel na mobil. Pro pochopení geniality celé situace je nutno si ho představit v modré (prachem pokryté, tedy šedé) bundě, s kapucí přes hlavu, s rouškou na puse a samozřejmě s brýlemi. Podařilo se mu ten poklop nadzvednout tak, že z něj něco spadlo, část toho přímo do šachty. Jeho video se v tuto chvíli bohužel přestalo nahrávat, takže ten nezapomenutelný okamžik nezůstal zvěčněn. Jeho hlava pomalu vykoukla z díry a ocitla se pod jakýmsi stolkem. Záhy se však setkal pohledem z očí do očí s… panem Heřmanským!!

Z šachty vylétla houska. Obrovské překvapení bylo umocněno její čerstvostí. Některým členům výpravy snad mohlo v tu chvíli projít hlavou, že se konečně dostali do KDM. Přišla další houska a hermelín a nakonec sám J. M., který celou situaci vysvětlil. Celá výprava propukla v nezadržitelný smích při zjištění, že právě nechtěně ukradla panu Heřmanskému svačinu. Ještě vtipnější ale byla představa pana Heřmanského, jak vidí, že se mu pod stolem z nějakého poklopu vyleze výše popsaný J. M. a ukradne mu svačinu.

Jak dopadla ta svačina? Jedna houska zapadla za nějaký stolek, byla ušpiněná, a tak asi zůstala v místnosti. Druhá houska a hermelín uzřely světlo světa, aby se záhy rozdělily. Hermelín byl potají vrácen panu Heřmanskému položený před dveře, houska však skončila na naší nástěnce, kde se jí mohou všichni občané naší třídy kochat!

Dobrodružství bylo zakončeno po vylezení z Šachty, když A-septimáni zjistili, že tělocvična je obsazená volejbalovým kroužkem, z velké části za účasti profesorů, proto se shodlo, že návrat po ochozu nebude nejšťastnějším řešením. Buď by se šachtaři prozradili nebo by se museli hodně pečlivě plazit, aby nebyli objeveni. Druhá alternativa vedla přes aulu, jelikož dveře spojující tělocvičnový prostor s parazitní místnůstkou za závěsem v aule byly odemčené. Problém byly zamčené vchodové dveře od auly. Byl tedy vyslán J. M., aby se proplazil ochozem a sehnal klíček od auly. To ale nebyl jednoduchý úkol, neboť M. Mor., hodila míč na ochoz, přímo k plazícímu se J. M. Míč se naštěstí odrazil zpátky dolů a náš hrdina tedy mohl pokračovat v cestě. Druhou překážku musel zdolat při půjčování klíčku na vrátnici, protože mu paní vrátná, v přesvědčení, že ho nikdy neviděla a že tu určitě nestuduje, nechtěla půjčit klíč. Ostatní (V. Č., J. Fa., J. Š. a P. Š.) mezitím čekali v aule schovaní za stolky s harampádím v obavě, aby do auly kromě J. M. nepřišel ještě někdo. Celá výprava nakonec skončila šťastně.

Další plán průzkumu spočíval zejména ve zdolání dveří v nově objevené místnosti a v pokračování přes byt pana Heřmanského dál. Někomu by se mohlo zdát jednodušší se tam dostat obvyklou cestou kolem malé tělocvičny a objektu σ, ale to není docela pravda. Od pana Heřmanského totiž vedou dveře do KDM (Křesťanský domov mládeže – budova s jídelnou, kam chodíme na obědy). A klíče od nich jsou v kotelně, která je zamčená. Skládá se z toho tedy taková adventura, totiž dostat se Šachtou do kotelny, vzít klíče od těch dveří do KDM, pokračovat Šachtou dál, přes onu místnost se dostat k panu Heřmanskému (pochopitelně v době, kdy by tam nebyl), což je vlastně u kotelny, akorát z druhé strany, a pak rovnou do sousední budovy. Toto všechno jsou ale pouze plány.

Včera se výprava do Šachty sice nekonala, přesto se však na ni nezapomnělo. Během velké přestávky totiž probíhala v nižších částech školy (od prvního patra dolů) celoškolní hra na schovávanou organizovaná Žákovskou radou naší školy. Během ní se V. Č., J. Fa., J. Ko., J. M., J. Š. a P. Š. ještě spolu s F. H. z Tercie B ukryli právě u pana Heřmanského. Od něj se dá oknem prolézt do zkušebny (tedy u pana Heřmanského bylo víc lidí, ale jen tito zmínění prolezli do zkušebny). Tam proběhl krátký průzkum terénu, zejména hledání styčného místa s objevenou místností. Místo bylo zřejmě lokalizováno, ale do té místnosti se ze zkušebny nijak dostat nedá. Na zpáteční cestě si šachtaři ještě prohlédli ten stůl, pod kterým J. M. vykoukl na pana Heřmanského. Dodejme, že tato skupinka ještě s několika dalšími schovku vyhrála, protože ji nikdo neobjevil.

Odpoledne zaujala J. Fa. a P. V. zeď v Klubovně u studny (místnost u pingpongových stolů, vedle schodů vedoucích nahoru ke skříňkám; je u ní studna, patrně ještě hlubší než ta v kotelně). Byla totiž po celé své délce dutá. Jak tak na ni ťukali, padly jim do očí kovové, přímo pancéřové, dveře. Je vysoce pravděpodobné, že to budou zrovna dveře A u východu z Šachty v nově objevené místnosti. Ze strany od Klubovny u studny jsou dveře opatřeny kladkou (někdy se tomuto zařízení říká také „visací zámek“), což by vysvětlovalo, proč se nedaly otevřít jsouce odemčené. Zároveň by to ale vyvrátilo hypotézu, že o této místnosti nikdo na škole neví.

To je ve zkratce stručný souhrn všeho podstatného ohledně posledních dnů a Šachty. Očekává se, že průzkum bude brzy pokračovat, avšak někteří se Šachty trochu obávají, neboť po poslední výpravě onemocněli asi čtyři šachtaři, takže se rozšířily zvěsti o vražedné bakterii (nebo spíš viru, protože v Šachtě sotva může přežívat živý organismus), která napadá každého, kdo vstoupí do Šachty a způsobuje mu záhodnou, ale nyní již obávanou šachtovou nemoc. Každopádně náš odvážný průzkumný tým to nemůže ani zdaleka odradit a zajisté se vydá na další výpravu, o čemž Vás budeme obratem informovat. Přeji dobrou noc,

Firefox!

Lukáškovské pravidlo definitivně vyřešeno
Lukášek vyřešen - 12. dubna 2013
305 - Konečně!! Po více než třech letech sporů a úmorných jednáních je Lukáškovské pravidlo definitivně vyřešeno! Mnozí si možná ani neuvědomují, jak je tato událost významná; Lukáškovské pravidlo totiž představovalo rozhodně největší problém v dějinách Stříhání. Jen závěrečná jednání se táhla už od listopadu / prosintse loňského roku.
Vývoj Lukáška i s ním souvisejícího pravidla byl podrobně popsán v listopadových článcích, proto celou problematiku jen stručně shrnu.


Lukášek byl problematickým znakem už od počátku své existence. Kromě toho, že jako jediný znak porazil sám sebe, byl obzvlášť nejasný jeho vztah ke hmyzu, který vyřešila první stříhací konference až přibližně půl roku po Lukáškově vzniku. Větší problém se ale zrodil koncem roku 2009 / začátkem roku 2, kdy se na druhé stříhací konferenci začala řešit skutečnost, že v případě, že ve hře padne více Lukášků a žádný jiný znak, celé Stříhání nemá vítěze. Další konference se tímto problémem také zabývaly a na začátku Kvinty se schválilo už poměrně složité znění, které ale po nějaké době opět někteří zpochybnili. Čas od času se o problému během zbytku Kvinty a Sexty někdo zmínil, ale ke shodě nikdy nedošlo.

Na podzim v Septimě se ITO k jednání