Svet-Stranek.cz
Zúčastněte se jubilejního 10. ročníku akce Chata, bude to megózní!
TV - Nora

Listopadové reportáže (listopatove reportase):Zúčastněte se jubilejního 10. ročníku akce Chata, bude to megózní!

Listopadové reportáže (listopatove reportase)

V těchto třech podrubrikách rubriky "Starší" můžete zpětně nalézt starší články z právě probíhajícího a i dvou předchozích měsíců!

Pro vaše lepší vyhledávání v historii článků:
-> články jsou řazeny chronologicky od nejnovějšího k nejstaršímu
-> navštivte i náš archiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v našem archivu můžete snadno nalézt všechny články od počátku věků

Objevujte i retrospektivně!
TV - Nora spol. ©2017


v tekto trek potruprikak rupriki "starsi" musete spetne nalest starsi tslanki s prave propi'aiitsi'o a i tvou pretkosik mesitsu!

pro vase lepsi vi'letavani v 'istorii tslanku:
-> tslanki isou raseni kronolokitski ot neinoveisi'o k neistarsimu
-> navstivte i nas arkiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v nasem arkivu musete snatno nalest vsekni tslanki ot potsatku veku

opievuite i retrospektivne!
tv - nora spol. ©2017

Deník Desmonda Forda - 12. kapitola

29.11. 2012, 21:36
„A nedostanu zase tu koženou bundičku? A ty sexy ,džínečky‘? Minule mi to docela slušelo,“ řekl jsem Williamovi. Jeho smysl pro humor byl pořád stejný. Vždy, když jsem řekl nějaký vtip, jen se na mě podíval jeho specifickým výrazem. To udělal i tentokrát. Jen Brune se slabě usmál. „Mlč,“ odvětil mi Will a pokračoval: „Musíme jít, nemáme moc času.“
„Jako vždycky...“
William se obrátil a prošel otáčivými dveřmi na ulici. Brune se na mě podíval a pokynul mi, ať jdu před ním. Vypadal mile. Tedy aspoň se tak choval. Už dlouho jsem nezažil někoho, kdo by mě nechal projít jako prvního dveřmi. Ale to je vám asi jedno. Vás asi zajímá, co se dělo dál. Tak dobrá.
Vešel jsem do dveří a vstoupil na druhou stranu. Ucítil jsem chladný vítr na tváři a zatřásl jsem se. Slabě sněžilo. Měl jsem na sobě jen košili a opět ty hnusné tepláky. S Williamem to ani nehnulo. Jako by na to byl zvyklý. Jen tam stál a na jeho tmavý dlouhý kabát mu padaly bílé sněhové vločky. Vypadal jako namalovaný. Za mnou vyšel do slabé tmy a mrazu i Brune. Jako já se taky slabě otřásl, i když se to před Willem snažil zakrýt. „Můžeme?“ „Ne,“ odpověděl jsem. „Tak jdeme.“
„Kde je autobus?“ zeptal se pro změnu Brune a stoupl si vedle mě. Will už k nám byl obrácený zády a jen přes rameno nám řekl, že pro dva lidi autobus není potřeba. „Pro dva?“ zmateně jsem mu odvětil. „Pro VÁS dva. Já vás dovedu na určité místo, ze kterého se do lokality přesunete sami.“ „Do jaké lokality?“ vyděsil se Brune. William už se ani neobtěžoval s odpovědí a šel dál. Pod nohama mu křupal sníh, který napadl včera. Stále se držel. Vydali jsme se zmateně za ním. Jako vždy jsme nevěděli, co nás čeká. Na ulici už bylo velmi málo lidí. V postranních uličkách se občas objevil nějaký bezdomovec nebo banda feťáků. Ale jinak jsem nikoho venku neviděl. Kdo by taky v téhle zimě a v tuhle noční hodinu někam chodil. Při chůzi jsem jsme se já i Brune celí třásli zimou. Dýcháním do rukou jsme se snažili aspoň trošku se zahřát, ale většinou to moc nepomáhalo. William šel s hlavou vztyčenou, jako by zimu ani necítil. Zvláštní člověk. Člověk...
„Co se bude dít?“ pořád jsem mu pokládal otázky, jako téměř při každé příležitosti, když jsem s ním byl. „Něco určitě.“ „Díky. A nějak zkonkretizovat by to nešlo?“ „Ne.“

*

Zbytek cesty jsme pokračovali mlčky. Jako většinu času jsem přemýšlel o své matce a o svém pravém domově. Stále jsem tomu trochu nemohl uvěřit. Pořád jsem doufal, že se probudím doma ve své posteli pod peřinou u mě doma. Pak se podívám na televizi, v ruce šálek kávy, nohy na stole... Ale tohle nebyl sen. Tohle se vážně dělo. Zvedl jsem hlavu a díval jsem se na hvězdnou oblohu. Šli jsme zrovna po ne moc používané ulici, tudíž na ní nebyly pouliční lampy. Na cestu nám svítil jen měsíc. Hvězdy byly krásně vidět. Rozeznával jsem jednotlivá souhvězdí. Vzpomněl jsem si na mládí. Totéž jsem dělal asi jako šestiletý malý kluk. Když byl můj otec výjimečně doma a neběhal za upíry, často jsme spolu pozorovali hvězdy.
Vzpomínal jsem na něj. Nikdy bych do něj neřekl, že by to byl lovec upírů. Vždy byl slušný, nikdy neklel, nikdy nenadával. Už jsem také říkal, že to byl praktikující křesťan. Nikdy bych do něj neřekl, že by dokázal s někým bojovat. Obzvlášť někoho zabít. To bych po něm ale nemohl zdědit svůj um na střelbu. Tedy aspoň při akci v pravém životě.
Z přemýšlení mě jako vždy vytrhl Will. Zastavil se a já vrazil do jeho zad. Omluvil jsem se mu. Nijak na to nereagoval. „Jsme na místě." řekl nám. Oba dva jsme se rozhlédli. Až teď jsem si uvědomil, kde stojíme. Byli jsme na ulici L´enfant. Poblíž Arlingtonského hřbitova. Byl odtud krásný výhled na celé město. Washingtonský památník, na Kapitol i na Lincolnův památník. Bylo to tu opravdu krásné. Až na tu společnost.A stejně jako na ulici, nikde nikdo. Na chvilku jsem si opět připadal jako kdysi. Jako normální občan, jako normální člověk...
Vlastně jsme tu nebyli úplně sami. Kousek od nás seděl na vozíčku starší muž. Svůj vozík měl „zaparkovaný“ pod blízkými stromy. Nedaleko odtud byla slyšet auta na silnici.

*

Will se na nás otočil. Já i Brune jsme se na něj zmateně dívali.
„Teď vás budu muset opustit. Počkejte tu.“ „Cože? Kam jdeš? A na co máme čekat?!“ ptal jsem se ho zděšeně, jako obvykle. Brune se na něj jen zmateně díval. William mi samozřejmě neodpověděl. Jediné co řekl bylo „Počkejte tu.“ Poté se otočil opět zády k nám a bleskurychle odešel. „Hej! Počkej! Co máme dělat?!“ řval jsem mu do zad. Brune mi položil ruku na rameno a řekl mi, že to nemá cenu, ať toho nechám. Měl pravdu. Ten se už nevrátí. Jenže na co jsem měl čekat? Tohle nevypadá na akci. Spíše na nějakou jeho zkoušku. Jestli to bude zase boj, tak...Tak nevím. Budu muset doufat, že se jako při mé první akci trefím do cíle. Doufat mi ale nepomůže.
Vozíčkář, který seděl na svém vozidle opodál, nás celou dobu pozoroval. Byl asi 15 metrů od nás. Cestou začalo hustě sněžit, takže na něj nebylo moc vidět. Radši jsem ho nijak nezkoumal a staral se o sebe. Sám jsem nevěděl, na co tu čekám, stejně jako můj společník. Prostě jsme jen čekali. Brune se nudil, tak začal procházet mezi bílými hroby. Byly od sebe vzdálené asi metr v pravidelných intervalech. Dokonale uspořádané. Snažil se přečíst nějaká jména na hrobech, ale v té tmě a v tomto počasí to byl nelehký úkol. Já jsem jen postával s rukama v kapsách a třásl jsem se zimou. Přestal jsem přemýšlet nad svou rodinou a nad domovem, teď mi vrtalo hlavou, proč jsem tu jen já a Brune. Brune byl nejlepší ve střelbě, já nejhorší. Vážně jsme se skvěle doplňovali. Asi jako sovět a Američan. Tak proč je tu právě se mnou? Nebo proč jsem tu já s ním? Mohli vybrat kohokoliv jiného. Lepšího ve střelbě. I když teď se třeba nebude vůbec střílet. Třeba jsme si jen měli zvyknout na zimu. To asi těžko. Radši jsem přestal přemýšlet a šel jsem dělat něco záživnějšího. Trefoval jsem se sněhovými koulemi do stromů. Opravdu zajímavá a záživná činnost. Tedy, zajímavou se stala asi tak po 5 minutách, poněvadž se stalo něco, co jsem ani já ani Brune nečekali. Házel jsem asi třicátou kouli do stromu. Ale bohužel jsem se netrefil. Trefil jsem se do něčeho naprosto jiného. Do něčeho, do čeho jsem se nechtěl nikdy trefit. Radši bych měl ale spíše říkat do někoho...

Koule dopadla s velkým prásknutím. Ale ne na zem, nýbrž na někoho, kdo stál za tím stromem, který jsem chtěl trefit. Opět se prokázal můj střelecký um. Pří ráně se ozvalo obrovské: „JÁÁU!“ Vyděšeně jsem se podíval na Brunea. Doufal jsem, že bude opět procházet mezi náhrobky. Teď tam ale nebyl. Místo něj tam stál opět někdo jiný. Někdo v černém klobouku a v dlouhém černém kabátu...
„Zdravím...“ sykl tiše.

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol. - Don’t copying!!!

By Mrs Mann - 12. 11. 2019!


Fakta - Bulvár 4

Stránky Republiky Tercie A
Spouští se nový pilotní projekt oficiálních třídních stránek...

Mám tu jen krátké oznámení...

Dnes v cca 20:00 hodin bylo rozhodnuto, že budou založeny nové oficiální třídní stránky Republiky Tercie A. Tento projekt je pouze pilotní a podílíte se na něm hlavně vy, občané naší republiky.
Tak nemeškejte a navštivte tyto stránky v co nejbližší době a dovíte se další podrobnosti:

http://agstudents.diskutuje.cz

By potihcpd!

P. S. Nezapomeňte se vrátit zpět k nám!

P. P. S. Bohužel návrh "T" jazyka neprošel, pro to společnost TV NoraRep spol. nebude pokračovat v překládání "cusatalonu" do "T" jazyka. Anketa tedy příště bude aktualizována pouze v češtině a články nebudou psány dvojjazyčně.
Dobrou zprávou je, že kalendář schválen byl a proto se tu do měsíce budeme řídit pouze jím.

Vláda schválila dva články ústavy
Dnešního dne byla zahájena jednání o ústavě. Navzdory nedostatku času postupovala jednání poměrně rychle, i když do velké míry nepřehledně. Podařilo se už projednat a schválit dva články.

1. 12. 2008 (4. dne po schválení republiky)
Dnešního dne zahájila vláda jednání o ústavě. Jednání se začalo mezi první a druhou vyučovací hodinou, když druhý konsul J. Fa. předložil návrh osnovy jednání o ústavě. Navrhoval čtyřbodovou osnovu, podle která by vláda projednala fungovaní vládního systému a pravomoci vládních orgánů a představitelů, dále postavení holek ve společnosti, otázku justice a nakonec státní symboly. Návrh prošel s tou změnou, že otázka justice bude projednána ještě před postavením holek.

O velké přestávce zahájila Státní rada jednání. S ohledem na nepřítomnost Předsedy Státní rady bylo nutností, aby se na návrzích shodli oba dva konsulové. První článek týkající se pravomocí a funkcí členů vlády obsahoval 3 body. Prvním bylo rozdělení vlivu na ministerstva mezi Senát a Státní radu. Podle tohoto bodu má Senát vytvářet a rušit ministerstva, ale ministry do nich bude dosazovat Státní rada.

Druhý bod projednával předsedovy pravomoci. Předseda může rozhodnutí vlády (Státní rada a Senát dohromady) vetovat, jestli byli pro 4 ze zbývajících 5 členů vlády. Jestliže však je pro všech 5 zbývajících členů vlády, předseda rozhodnutí vetovat nemůže. Při počtu menším, než tři rozhodnutí neprojde jedním z orgánů, tedy potenciální veto Předsedy není k zamítnutí návrhu nutno.

Třetí bod se opět zabýval ministerstvy. Ministr, kterého se vládou přijaté rozhodnutí týká, ho může dvakrát vrátit vládě zpět na projednání a úpravu. Napotřetí rozhodnutí projde ať už se souhlasem ministra nebo bez něho.

Mezitím se také jednalo o rozšíření pravomocí prvního konsula. Ten měl dosud pouze pravomoc podepisovat mezitřídní listiny, ale s ohledem na jeho stávající členství ve Státní radě bylo navrženo tyto pravomoci rozšířit. Ty byly rozšířeny na úkor neoficiální Diplomatické rady, kterou založili J. Kl., J. Ko. a J. Fi., ale která nebyla nikdy volena. Diplomatická rada byla nyní zrušena a M. Mi. získal značnou část kontroly nad zahraniční politikou a diplomacií Republiky Tercie A.

Druhý článek se týkal justice. V tom bylo určeno, že s ohledem na malý počet obyvatel není možno mít stále soudce. Proto, aby se zajistila nestrannost bylo již dříve navrženo, aby Státní rada volila pro každý případ zvlášť soudce, čímž by byla nestrannost lépe zajištěna.

Oba Státní radou schválené články byli předloženy Senátu, který je také schválil. Během 7. vyučovací hodiny zahájila Státní rada jednání o třetím článku - postavení holek ve třídě. Tato jednání zatím neskončila, ale byla odložena a zatím o nich nemáme moc přesné zprávy. Budou pravděpodobně pokračovat zítra.

Firefox!

Searched by potihcpd - 11. 11. 2019!


Deník Desmonda Forda - 11. kapitola

Přemýšlel jsem, že bych začal jednotlivé události datovat. Možná to bude přehlednější, když budete vědět, kdy se ta určitá věc stala. Ale nevím, jestli si na všechna data vzpomenu, tak radši budu psát jen určité časové úseky, kdy se to nejspíš stalo.
Takže, to, co vám popíšu teď se stalo někdy v listopadu roku 2012.


*

Dostal jsem nový pokoj. Prý za můj výkon v mé první akci. Aspoň tak mi to řekl William. Od té akce proběhly asi tři měsíce. Byl jsem tu už téměř celý školní rok. Bylo to zvláštní. Celé tři měsíce se nic neděje a najednou mi William řekne, že dostávám nový pokoj. Dřív jsem přebýval pouze v jakési nepřehledné „díře ve zdi“ s malou postýlkou a umyvadlem. Pak ještě pár židliček a stůl. Byl jsem za to rád. Mé nové útočiště mělo okna, gauč, televizi, vlastní menší kuchyňku. Pokoj se podobal tomu, do jakého mě zamkli při mé první návštěvě. Tomu pokoji, který potom téměř vyhodili do povětří.
Většinu času jsem strávil dívání se z okna na ulice města nebo díváním se na televizi. Pokud jsem tedy netrénoval. Můj jednotvárný tréninkový program, obsahující jen boxování v ringu s Williamem se rozšířil o střelbu. Dostal jsem pokaždé tu samou zbraň, jako při mé první akci. Desert Eagle. Učil jsem se střílet přesněji, rychleji a efektivněji. Nejčastěji mě učili střílet na hlavu při přímém souboji, na nohy při pronásledování nebo na ruce při přestřelce. Ačkoliv jsem při mém prvním výstřelu do upíra předvedl brilantní výkon, na cvičišti se mi moc nevedlo. Jen občas se mi povedlo strefit terč a nikdy ne tam, kam jsem měl. Patřil jsem mezi nejhorší střelce z nováčků. Nejlepší byl ten mladík, který se mnou zachraňoval Tolana. Jmenoval se Brune Wayce.

*

Tolan na tom byl stále špatně. Na levé oko naprosto oslepl, pravé občas vidělo jen jakési skvrny. Aby jsem mu to usnadnil, poprosil jsem Willa, jestli by Tolan nemohl bydlet se mnou na pokoji. William to povolil, takže jsem pomohl Tolanovi nastěhovat se ke mně. Snažil se žít jako normálně, ale nešlo to. Často jsem ho v noci slyšel, jak se rozplakal. Neměl to lehké. Doufal jsem, že by se pro něj mohla najít nějaká pomoc. A mé naděje se vyplnily. Evelyn za mnou a za Tolanem jednou přišla s nabídkou, kterou Tolan nemohl odmítnout. Kdysi mi říkala, že zbystří a zdokonalí mé smysly. A právě to chtěla Evey udělat s Tolanem. Chtěla využít jeho handicap, jako jeho přednost. Pokoušela se vylepšit jeho smysly, které mu ještě fungovaly. Pravidelně spolu trénovali v síni vytesané do skály. Nejdřív Tolan začínal tím, že ho Evey postavila doprostřed místnosti a z určitých míst okolo něj mu říkala jakési věty. On měl poslouchat a snažit se přijít na to, co mu jeho cvičitelka říkala. Bylo to přesně jako při doktorských prohlídkách. Měl si tak zdokonalit sluch a pokusit se jím nahradit neúplný zrak. Tolan tak dostal alespoň malou naději. Ale abych se vrátil ke mně. Od té doby co se to Tolanovi stalo, tak se leccos změnilo. Nevím proč, ale od té doby jsem se začal mnohem méně vídat s Willem. Byl mnohem častěji zaneprázdněný, než dřív. Viděli jsme se jen na mých tréninkových cvičeních. Častokrát jsem se ho ptal, proč už nemá tolik času. Nikdy mi nějak jasněji neodpověděl tak, abych si z toho mohl něco vyvodit.
Když jsem měl Tolana na pokoji, častokrát jsme spolu hovořili. Dozvěděl jsem se, jak se sem dostal on. Dost mě to udivilo. Prý mu už jako malému zemřeli oba dva rodiče. Dostal se tedy do dětského domova. Přišlo mi to divné, že taky přišel o rodiče, jako já. Se mnou to ale naštěstí bylo jiné, já tedy údajně ztratil jednoho z rodičů. Ale dál. V domově ho prý šikanovali a nikdo ho tam neměl rád, do té doby, dokud neodešel. Musel opustit domov v 18 letech. Od té doby se jen potuloval a hledal práci. Nevěděl o žádných svých příbuzných. Až jednou se mu ozval jakýsi muž, který tvrdil, že hledá přesně typy, jako je on. Nabídl mu dobře placenou práci a Tolan s nadšením přijal. Tak se dostal sem.
Něco jsem si z toho odvodil. Organizace tedy hledala hlavně typy bez rodin, kteří nemají co ztratit a nemají komu vyzradit tajemství toho, že na světě jsou opravdu upíři. Ale proč si vybrali mě? Nejspíš asi vážně kvůli mému otci. Zřejmě doufali, že jsem zdědil jeho talent a jak se zdá, opravdu jsem ho zdědil. Ale proč jsem ho dokázal využít jen při akci? Proč mi to na tréninku nikdy nešlo? To jsou otázky, na které bohužel nikdo neznal odpověď.

*

Dlouhé dny čekání „na něco“ prolomilo tiché zaklepání na dveře jednoho nedělního večera. To už byl konec listopadu.
Vstal jsem z gauče a šel jsem otevřít dveře. Tolan ležel na pohovce a poslouchal okolní zvuky. „To je Evey. Vždycky klepe takhle,“ řekl. Jeho sluch se začínal opravdu zlepšovat.
Měl pravdu. Za dveřmi opravdu stála jeho cvičitelka, Evelyn. „Ahoj, Desmonde,“ pozdravila mě a poté i mého spolubydlícího. „Co potřebuješ?“ zeptal jsem se jí. „Já bych potřebovala věcí...“ „Dobře, tak proč jsi tady?“ „William s Tebou potřebuje mluvit. Poslal mě pro tebe. Prý je to naléhavé.“ „Dobrá. A kde je?“ zeptal jsem se. Za chvíli jsem šel po schodech do přízemí. Přímo tam, kde jsem se měl převléct na mou první akci. Zajímalo mě, co po mně asi Will může chtít takhle večer. Sešel jsem schody a otevřel dveře do vstupní haly. Bylo tam téměř vylidněno, až na „recepčního“ a pár lidí, kteří se potulovali kolem. Ten, kdo pro mě poslal stál u točitých dveří na konci místnosti s Brunem.
Došel jsem rychlým krokem po mramorové podlaze až k nim. William mi jen pokynul hlavou na pozdrav, Brune udělal totéž. „Co se děje? Co potřebuješ?“ zeptal jsem se. „Jdeš do akce. I s Waycem,“ řekl a ukázal na Bruna. „Co? Proč mi nikdy nemůžeš říct: ,Zítra jdeš do akce‘ nebo aspoň: ,Připrav se na zítřek‘, ale ne, ty musíš vždycky hrr.“
„Dělej. Tady máš tvou oblíbenou,“ podal mi mou zbraň.
„Proč jen já a Brune? Kde jsou ostatní?“ ptal jsem se pořád.
„Protože vy dva jste na to nejvhodnější.“
Proč zase já...

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol. - Don’t copying!!!

By Mrs Mann - 5. 11. 2019!


Fakta - Bulvár 3

Události 28. listopadu 2008 - 2. část
Obtížná cesta k republice
Počátkem října jednali J. Ko. a J. Fa. v souvislosti s mezinárodní situací na politické scéně o možnosti sestavení potenciální vlády. Tato jednání byla odložena a obnovena už nebyla. Už jejich verze obnovení státu spočívala na tříčlenní Státní radě.

Od tohoto odvodili svůj návrh i další iniciátoři vlády – J. Fa. a V. Ch. O vládě začali jednat ve středu 26. listopadu 2008, ale myšlenky na pokus opět sestavit vládu se objevili již několik dní předtím. Podle jimi vypracovaného návrhu vlády měl být předseda V. Č. součástí Státní rady, které měl předsedat. Dalšími členy měli být tzv. konsulové, z nichž prvním se měl stát M. Mi., který byl zvolen na post Vrchního smluvního stvrzovatele mezitřídních listin již předtím (9. října 2008) a druhý, který měl být teprve zvolen senátem, by měl na starosti velení armády.

Druhou instituci měl představovat také tříčlenný lidem volený senát. Měli fungovat i tři ministerstva. První, ministerstvo hospodářství a ekonomického rozvoje (ministerstvo obchodu), mělo fungovat nezávisle na ostatních institucích, pouze volbu ministra by provedla Státní rada. O tento post měl velký zájem P. V., který se již v době krize na počátku října na tento post dosadil. Druhé ministerstvo, ministerstvo armády měl vykonávat sám Velitel ozbrojených sil, který by byl druhým konsulem.

Třetí ministerstvo bylo poněkud komplikovanější. V jeho čele měl stát první konsul, ale ten měl být kontrolován Diplomatickou radou. Post Vrchního smluvního stvrzovatele mezitřídních listin měl mít původně značně omezené pravomoci, směl pouze podepisovat mezitřídní listiny. Avšak i to měla kontrolovat Diplomatická rada. Diplomatická rada nebyla nikdy zvolena, stejně jako P. V. ohledně obchodu, tak i J. Ko., J. Kl. a J. Fi. se diplomaty prohlásili bez volby. Návrh vlády J. Fa. a V. Ch., měl Diplomatickou radu oficializovat. Ostatní věci, zejména justice, měly být vyřešeny až Státní radou a Senátem.

Při předkládání tohoto návrhu 27. listopadu mu vyjádřil podporu J. Kl. Razantně proti se postavili J. Ko., J. Fi. a P. Š. Proti byl také P. V., který však s ohledem na fakt, že jeho post je neoficiální, byl za určitých podmínek ochoten návrh podpořit. Při jednáních o návrhu nebyli přítomni J. Š., M. Mi. a ani předseda V. Č., od nichž se očekávalo, že by návrh podpořili.

Dneska byla na nátlak obou iniciátorů jednání obnovena. Dlouhé období anarchie už většinu kluků omrzelo, a tak při prvním hlasování mezi 2. a 3. vyučovací hodinou se odhlasoval konec anarchie. Před společností byla nyní otázka, co nahradí anarchii, protože se objevili myšlenky, že anarchie nemusí být nahrazena republikou. Kmenový svazek, který navrhoval J. Ko. se setkal s prudkým odporem, takže se hlasovalo mezi monarchií a republikou. Do hlasování se pomocí SMS zapojil i nepřítomný M. Mi. Republika vyhrála nad monarchií v drtivém poměru 10:2. Přibližně v době, kdy měla E. Š. před rokem proslov (cca v 11 hodin a 7 minut) byla mezi 3. a 4. vyučovací hodinou vyhlášena Republika Tercie A.

První okamžiky republiky – volby
Vznikla republika. V táboře republikánů se však nechtěli radovat předčasně, situace se mohla kdykoliv zvrátit. Mělo nyní následovat několik voleb. Prvními volbami měla být volba režimu, na základě kterého by byla sestavena vláda.

První návrh pronesl P. Š. – spavismus. Dle jeho slov se měl zakládat na spaní. Tato politická ideologie získala podporu 3. hlasů a ve výsledcích voleb se umístnila na druhém místě. Druhou ideologii navrhl P. V. Dagonismus pochází z hry Oblivion a zakládá se na snaze nastolit „Bájný věk“. Pro tuto ideologie nehlasoval nikdo, ani sám P. V., který hned na to navrhl socialismus, levicovou demokratickou ideologii s omezenou osobní i ekonomickou svobodou, pro který však hlasoval jen on sám.

Čtvrtou a poslední ideologii navrhl J. Fa. – konzervativní liberalismus, pravicovou ideologii s vysokou úrovní ekonomické i osobní svobody, která byla jakousi střední cestou dvou demokratických ideologií – konzervatizmu a liberalismu. Tento návrh získal podporu 6 hlasů a prošel.

Další na programu byly volby do Senátu. Bylo stanoveno volební období 1 měsíc. Do senátu v prvním kole kandidovali M. Mo., L. Kn., T. N., V. Ch. a J. P. Každý kluk měl hlasovat pro tři z těchto pěti. S počtem 5 hlasů se prvním senátorem stal V. Ch. J. P. s jedním hlasem do druhého kola neprošel. V tom se setkaly L. Kn., T. N. a M. Mo., kteří měli po třech hlasech.
Druhé kolo vyhrál T. N. se 7 hlasy a L. Kn. a M. Mo. každý s 5 hlasy postoupili do třetího kola, ve kterém M. Mo. porazil L. Kn. 6:4.

Během voleb se začali ozývat holky, aby mohly hlasovat také a navzdory tomu, že se tato žádost setkala na straně kluků s překvapivě velkými sympatiemi, bylo rozhodnuto, že o případném hlasovacím právu pro holky rozhodne až ústava.

Tři senátoři měli jako svůj první úkol vytvořit ministerstva. Po složitých jednáních s lidem a hlasování senátorů byla vytvořena ministerstva Hospodářství a ekonomického rozvoje (obchod), Výzbroje ozbrojených sil (zbrojnictví), Policie a bordelguardů (vnitro), Kultury a sportu, Vědy, techniky a šamanství a jako poslední ministerstvo Ochrany třídnice. Při volbě ministrů byla však ministerstva Ochrany třídnice a Kultury a sportu zrušena a z ministerstva Vědy, techniky a šamanství bylo šamanství vyškrtnuto.

Při volbě ministrů žádné problémy nenastaly. Ministrem Hospodářství a ekonomického rozvoje byl Senátem zvolen P. V., ministrem Výzbroje ozbrojených sil J. Š., ministrem Policie a bordelguardů P. Š. a ministrem Vědy a techniky J. Fi.

Jako zakončení série voleb se Senátem volil druhý konsul a Velitel ozbrojených sil. Na tento post kandidovali J. Fa. a J. Ko. Mezi 5. a 6. vyučovací hodinou byl J. Fa. jednohlasně třemi senátory zvolen.

Momentální stav vlády teda je následovný:
Státní rada
:
Předseda:
V. Č.
Konsulové:
M. Mi. – Vrchní smluvní stvrzovatel mezitřídních listin
J. Fa. – Velitel ozbrojených sil
Senát
:
V. Ch.
T. N.
M. Mo.
Ministři
:
P. V. – Hospodářství a ekonomický rozvoj
J. Š. – Výzbroj ozbrojených sil
P. Š. – Policie a bordelguardi
J. Fi. – Věda a technika

J. Š. přislíbil zapsat náš stát na wikipedii. Příští týden má vláda na programu sestavování ústavy a státní symboly – vlajka, znak a hymna.
Toť vše o 28. listopadu. Dnešní den se navždy zapsal do dějin naší třídy. Věřím, že naše Republika Tercie A vydrží dlouhou dobu a dosáhne velkých věcí.

Celebrated by Firefox!

Searched by potihcpd - 4. 11. 2019!