Svet-Stranek.cz
Přejeme všem krásné léto!
TV - Nora

Zářijové reportáže (sariiove reportase):Přejeme všem krásné léto!

Zářijové reportáže (sariiove reportase)

V těchto třech podrubrikách rubriky "Starší" můžete zpětně nalézt starší články z právě probíhajícího a i dvou předchozích měsíců!

Pro vaše lepší vyhledávání v historii článků:
-> články jsou řazeny chronologicky od nejnovějšího k nejstaršímu
-> navštivte i náš archiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v našem archivu můžete snadno nalézt všechny články od počátku věků

Objevujte i retrospektivně!
TV - Nora spol. ©2017


v tekto trek potruprikak rupriki "starsi" musete spetne nalest starsi tslanki s prave propi'aiitsi'o a i tvou pretkosik mesitsu!

pro vase lepsi vi'letavani v 'istorii tslanku:
-> tslanki isou raseni kronolokitski ot neinoveisi'o k neistarsimu
-> navstivte i nas arkiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v nasem arkivu musete snatno nalest vsekni tslanki ot potsatku veku

opievuite i retrospektivne!
tv - nora spol. ©2017

Deník Desmonda Forda - 4. kapitola

Válím se tu v obrovské kaluži krve. Skoro se začínám bát, abych se neutopil, když jsem v malé rakvi. I když to bych asi dřív vykrvácel, než by se tahle rakev naplnila mou krví, ale k tomu se dostanu. Teď bych měl pokračovat ve vyprávění...

*

„COŽE?! Jak to do pr*ele myslíte, že zabijete mou matku?!! Okamžitě mě odsud pusťte, vy šmejdi!“ ječel jsem na ně. „Uklidněte se, pane Forde. Vše vám vysvětlíme, když se uklidníte. Ano?“ řekl mi ten hlas. „Tak to teda ne! Já se nehodlám uklidňovat! Vysvětlíte mi už konečně, o co tady jde?!“ nemohl jsem se uklidnit. Zkuste si taky představit, že jste spoutaný u židle a oznámí vám, že zabijí vaší matku, pokud nebudete spolupracovat. „Jediné, co vám teď můžeme říct, nebo vlastně nabídnout, je práce pro nás. Proto jsme vás navštívili. Rádi bychom, aby jste zastal místo Vašeho otce.“ „Co?! To jako že bych pobíhal po světě s pistolkou a zabíjel ty vaše vymyšlený zrůdičky, protože mi to nakecal nějaký vykuk? Tak to pardon, ale NA*RAT je moje odpověď!“ řekl jsem jim zpříma do očí, i když jsem byl podělaný strachy, co mi za to provedou. „Jak myslíte. Ralphe! Zapni to!“ zařval najednou ten hlas zpoza lampy. „Ralphe? Kdo je sakra Ra-“ moji otázku přerušilo ostré světlo, které mě na okamžik oslepilo. Všude se to rozzářilo a chvíli jsem nic neviděl. Přivřel jsem oči.
Po zhruba třech sekundách jsem je otevřel a podíval se na místnost kolem sebe. Byla to typická vyslýchací místnost, jako je k vidění ve filmech. Přesně jako v detektivkách, na které jsem se díval, když jsem ještě ležel doma a chlastal pivo. Přede mnou byl kovový stůl, dlouhý asi metr, na něm lampa a za stolem, přímo naproti mně, seděl ten muž. Nalevo od stolu bylo podlouhlé zrcadlo, za kterým se podle filmů nacházelo několik dalších policistů, v mém případě „Lovců upírů“. Za mužem, který byl se mnou v místnosti byla jen holá stěna, takže dveře by měly být za mnou, pokud tu vůbec nějaké dveře jsou. Ten chlap mě vytrhl z přemýšlení, když na mě znovu začal mluvit. „Když na vás neplatí tohle, pane Forde, budeme muset zkusit něco jiného,“ řekl ten muž, vstal ze židle a přišel ke dveřím, které byly za mnou. Třikrát na ně zaklepal a dveře se otevřely. Muž odešel a pak se asi tři minuty nedělo nic. Po těch třech nekonečných minutách čekání, co se mnou bude se dveře znovu otevřely a vešel někdo úplně jiný. Byl to černoch, plešatý černoch.

*

„Dobrý den, mé jméno je William,“ řekl ten chlap a podal mi ruku. „Jak ti mám asi podat ruku, když sem spoutaný, chytráku?“ řekl jsem mu na to opovržlivě. „To se dá velice snadno napravit,“ řekl mi a vytáhl z kapsy klíče. Pak udělal něco velmi „šlechetného“. Sundal mi pouta. To byla další věc, kterou jsem nepochopil. „Tak pokračujme,“ řekl William a sedl si na židli naproti mně. „Mé jméno je William,“ řekl znovu a natáhl se přes celý stůl, aby mi podal ruku. Chvíli jsem se na něj díval, dokud neřekl: „To je první krok ke seznámení, mezi dvěma osobami, představení se a podání si rukou, pane Forde,“ řekl ten muž.
„Jsi gay?“ řekl jsem.
„Doufám, že nikoliv, Desmonde,“ odpověděl mi na to. „Tak proč se se mnou chceš seznamovat? Moje jméno znáš, tak proč bych ti ho měl říkat? Přestaň už hrát tuhle blbou hru a řekni mi, co se to tu sakra děje?“ „Všechno vám mile rád vysvětlím, když budete chvilku v klidu. Jste v klidu?“ zeptal se mě „Will“.
„Na*rat.“
„Zjevně ne. Tak jinak,“ řekl ten muž a trochu znervózněl. „Řeknu ti to všechno na rovinu. Jsi jenom nanicovatý chudák, který se akorát válel a nebyl schopný najít nějaký smysl v životě. Teď máš první a nejspíš poslední příležitost se chopit svého osudu a najít ten smysl. Stačí říct ano a všechno bude v pořádku. Tak co?“ „Nech si tyhle proslovy někam do filmu. Vím, že mojí matku nemáte a že jí nechcete zabít,a taky že jste jen banda nějakých úchylů, který si hrají na ,lovce‘,“ řekl jsem mu. „Jak myslíte,“ řekl mi už po několikáté, ale tentokrát vstal ze židle a z kapsy svého saka vytáhl boxera a nasadil si ho na ruku. „Co hodláte udělat, sakra?!“ zařval jsem na něj. „Jen to, co je potřeba pro nás a pro vás nejvíc.“ řekl mi.

*

Po téhle větě mi dal takovou ránu pěstí do obličeje, jakou jsem nikdy nezažil. V nose jsem cítil křupnutí a bolestivé štípání. Cítil jsem tam taky teplou krev, která mi z něj okamžitě vytryskla. Začalo mi dunět v hlavě a pískat v uších. Zamlžilo se mi před očima. Z té rány jsem doslova oněměl, takovou jsme ještě nikdy nedostal, ještě nikdy jsem se nepral, tak není divu, že mě ta rána shodila ze židle. Ten muž se ke mně sehnul, chytl mě pod krkem a zvedl mě zpátky nahoru. Tam mi vrazil další.
Když jsem se asi popáté válel na zemi, tak se ke mně opět sklonil a zeptal se: „Tak co, pane Forde. Pořád stejná odpověď?“ V té chvíli bych jim odsouhlasil cokoliv, proto jsem mu řekl: „Dobře. Udělám, co si přejete,“ a s tou větou jsem vyprskal několik kapek krve, které se jen přidaly k té louži, která byla pode mnou. Byl jsem celý od krve a podlaha taky. I Will měl oblečení a hlavně ruce od krve. „Chytrá odpověď. Tak pojďte. Jste celý zřízený,“ řekl mi a zvedl mě, pak mě podepřel a zaklepal na dveře. „Vždyť jsi mi to udělal ty, cucáku,“ řekl jsem mu. „Máte pravdu, a můžu to udělat kdykoliv znovu,“ řekl mi. „To radši ne, díky,“ odpověděl jsem mu a hned na to jsem upadl do bezvědomí.

*

Tak takhle nějak to bylo. Byla to ta nejhorší nakládačka, co jsem do té doby dostal. Kdybych tehdy věděl, kolik takových mě ještě čeká, i mnohem horších a nejenom nakládaček, radši bych se tehdy od toho „Williama“ nechal zabít...

To be continued!

All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol. - Don’t copying!!!

By Mrs Mann - 17. 9. 2019!


Fakta - Bulvár 135

Provozní doba diskuzí o Vánocích 2016
Zde jsou popsány provozní doby diskuzí a některé další informace. Jedná se o aktuální dobu Vánočních prázdnin (23. 12. 2016 - 2. 1. 2016). Omluvte tyto suché informace, které však musí vyjít na povrch.

23. 12. 2016
Diskuze
- veškeré diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den
Admini
- k dispozici jako v jiný běžný pracovní den
24. 12. 2015
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze v provozu od 0:00 do 1:59 a od 6:00 do 16:00 vč.; Spam diskuze v provozu od 5:00 do 16:00 vč. (noční provoz neřídí Firefox)
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2016
Admini
- k dispozici pouze chvílemi a to max. do cca 16 hodin; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2016
25. 12. 2016
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Spam diskuze jako v neděli (okénko od 0:00 do 0:59 vč. je zrušeno; noční provoz neřídí Firefox); Plus diskuze UZAVŘENA
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2016
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2016
26. 12. 2016
Články
- nebude vydán článek Fakta – Bulvár 31 – bude tak učiněno 2. 1. 2017
Diskuze
- Diskuze; Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Spam diskuze jako v sobotu (noční provoz neřídí Firefox); Plus diskuze UZAVŘENA
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 27. 12. 2016
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2016
27. 12. 2016 – 30. 12. 2016
Články
- 27. 12. 2016 nebude vydán článek Arra Plachetová – Konec – bude tak učiněno 3. 1. 2017
Diskuze
- veškeré diskuze v provozu jako v jiné běžné pracovní dny
Admini
- budou se snažit být vám k dispozici jako ve většinu běžných pracovních dní
31. 12. 2016
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze jako v běžný pracovní den (prodloužena do ranních hodin 1. 1. 2017); Spam diskuze jako v sobotu (noční provoz řídí Firefox)
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 2. 1. 2017
Admini
- k dispozici pouze chvílemi a to max. do cca 12 hodin; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2017
1. 1. 2017
Diskuze
- Diskuze, Tématická diskuze, Spam diskuze (noční provoz řídí Firefox) a Stříhací diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze v provozu jako v neděli a navíc od 2:00 do 4:59 vč.
Anketa
- v případě naplnění bude změněna nejdříve 2. 1. 2017
Admini
- k dispozici pouze chvílemi; akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2016
2. 1. 2017
Diskuze
- veškeré diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den
Admini
- k dispozici jako v jiný běžný pracovní den

Děkuji za přečtení a za pochopení a přeji příjemné prožití svátků!

Powered by potihcpd - 23. 12. 2016!

Léto 2016
A jak to bude přes prázdniny na TV-Nora se dočtete pouze v tomto článku!

Hezký letní večer. Léta byl tento typ článku zveřejňován s pevnou pravidelností v poslední červnový den, a tak mě napadlo, že vás letos napnu, a vydám ho až dnes. Zde tedy je s obsahem všeho, co potřebujete vědět pro následující dva měsíce.

Články
Jak je zvykem, pravidelné série článků si na prázdniny dávají přestávku, avšak opět se s nimi shledáte již první týden v září ve dnech pro ně obvyklých. Jedná se tedy o Fakta - Bulvár 16 a Deník Desmonda Forda - 28. kapitolu.
Co se týče článků nesériových, jsou jen 2 možnosti v jejich případě - budou a nebo nebudou.

Aktuality
I přes prázdniny nezapomeňte sledovat tuto rubriku. Dozvíte se zde vždy první, co nového se na stránkách událo. Pravdou však je, že přes letní měsíce bude těchto novinek pravděpodobně méně.
Aktuální anketa bude aktualizována méně často než je zvykem a spíše příležitostně, což na druhou stranu může přinést objektivnější odpovědi.

Diskuze
Všechny diskuze budou v provozu bez větších změn, jen odezvy adminů mohou být vzhledem k vybíraným dovoleným zpožděny.
Téma v Tématické diskuzi nebude měněno s dvoutýdenním intervalem.
Plus diskuze je v provozu v červenci a srpnu 2016 nonstop.
Každé liché úterý nebude noční provoz Spam discussion po dobu letních prázdnin řídit Firefox. V této době je diskuze výjimečně nonstop.

Ostatní rubriky
Zbylých rubrik by se prázdninový provoz nijak neměl dotýkat, je možné, že v nich dojde k určitým renovacím.

V případě jakýchkoliv dotazů neváhejte kontaktovat administrátory stránek.

Těšíme se na vás v plné síle v září a doufáme, že nám zachováte přízeň, jsme tu jen pro vás!

Powered by potihcpd - 4. 7. 2016!

Searched by potihcpd - 16. 9. 2019!


Deník Desmonda Forda - 3. kapitola

Z břicha mi začalo téct obrovské množství krve. Nevím, co mám dělat. Jediné, na co jsem se zmohl bylo to, že jsem si na břicho hodil svou už tak dost špinavou a potrhanou košili. Aspoň o trošku jsem tím zmenšil krvácení. Ale to mi asi nepomůže, pokud mám žít dál a dopsat tenhle deník. Takže abych pokračoval...

*

Jakmile jsem vyšel ze dveří, už mě „potkal“ první problém. Přede mnou byly tři chodby. Překvapivě jedna vedla nalevo, jedna napravo a jedna rovně. Napadla mě klasická otázka: „Kam teď?“ Vydal jsem se napravo. Měl jsem štěstí, že můj první problém byl jen takových rozměrů. Poděkoval jsem za to Bohu, poněvadž jsem byl už od útlého dětství praktikující katolík. Dal bych cokoliv za to, abych si v tu dobu ještě někdy mohl zajít na mši. Rychle jsem zahnal takové myšlenky a vydal jsem se asi dva metry širokou chodbou. Vypadala jako nemocniční. Celá natřená na bílo, stejně jako místnost, ve které jsem byl ještě před chvílí zavřený. I když kolem nikdo nebyl, stejně jsem se tam v té opuštěné chodbě styděl. Neměl jsem před kým, ale stejně jsem se styděl. Takže moje první starost tehdy nebyla přežít, nebo dostat se odtamtud, ale prostě si najít nějaké oblečení. Vím, asi jsem zvláštní, ale to jsem prostě já. Nikde jsem neviděl žádné dveře, tak jsem prostě jen šel rovně a doufal jsem, že někam dojdu. Nic jiného mi nezbývalo.
Asi po dvou minutách chůze po té chodbě, kde jsem nenašel nic zajímavého jsem přímo přede mnou uviděl kovové dveře. Chodba tam končila, jen ty dveře. Rozeběhl jsem se k nim a zabral za kliku. K mému velkému údivu byly odemčené. Otevřel jsem dveře a pomalu vešel dovnitř. To, co v něm bylo, mě ale překvapilo ze všeho nejvíc.

*

Byl to skvěle zařízený pokoj. Postel, stůl, židle, dokonce i lednice, prostě dokonale zařízený pokoj se vším všudy. Zůstal jsem tam stát s otevřenou pusou. Myslel jsem, že blázním a že to celé byl jen sen, ale nebyl. Zaklepal jsem hlavou, abych opět zahnal myšlenky a došel jsem po krásném zeleném koberci ke skříni.Otevřel jsem ji a našel jsem v ní jeden skvěle vyžehlený černý oblek s košilí, páskem, kravatou i botami. Včetně spodního prádla a kalhot. Rychle jsem to na sebe hodil. Šel jsem se podívat do zrcadla, které viselo uvnitř skříně. Vypadal jsem jako tučňák. Ještě se tak učesat a vzít si sluneční brýle a byl bych jako ty gorily slavných lidí v televizi.
Otevřel jsem lednici, která se nacházela na okraji menší kuchyňky. Celý ten pokoj byla vlastně jedna místnost. V jednom rohu byla kuchyně. V druhém rohu bylo umyvadlo a menší zrcadlo. Přímo uprostřed zdi na konci pokoje byla obrovská postel. Ale prozatím mě nejvíc zajímala lednice. Teď už mě nic nemohlo překvapit. V lednici bylo plno jídla. Ryby, pizza, pití, jogurty, prostě všechno možné. Vzal jsem si pizzu a dal ji do sporáku. Měl jsem obrovský hlad. Zavřel jsem sporák a z lednice jsem si vzal nějakou limonádu. Nevím proč, ale najednou mě přešly všechny starosti. Jako bych najednou byl doma. Nezajímal jsem se o to, kde jsem. Nezajímal jsem se o to, jak se odsud dostanu. Nezajímal jsem se ani o to, jestli to všechno vůbec přežiji a jestli se vrátím domů. Prozatím jsem byl doma tady.

*

Ležel jsem asi deset minut na posteli a jen tak jedl pizzu. Nevěděl jsem, co mám dělat potom. Nemohl jsem tu zůstat. Musel jsem něco dělat. Ale nevěděl jsem co. Najednou mě z přemýšlení vytrhlo zaklepání na dveře. Vylekal jsem se a omylem jsem hodil pizzu do vzduchu. Spadla vedle postele. Klepání bylo čím dál intenzivnější. Vstal jsem z postele a hledal něco, čím jsem se mohl bránit. V místnosti nebyly žádné nože. Určitě byli ti „Oni“ připraveni na to, že při jejich příchodu se budu chtít bránit.
„Pane Forde! Otevřete ty dveře!“ ozvalo se za dveřmi. Vybavila se mi scéna, kterou jsem zažil předtím, než jsem se objevil tady. Tehdy mi dva neznámí muži zaklepali na dveře a řekli mi, že je můj otec mrtvý a že ho zabili nějací upíři. Připadalo mi to tak dávno. „Prosím Vás, otevřete ty dveře!“ ozývalo se pořád za dveřmi. Jakmile jsem totiž vešel, tak jsem zamkl dveře, poněvadž jsem něco takového čekal. „Je mi líto, Desmonde, ale když nás nevpustíte dovnitř, budeme muset ty dveře otevřít násilím,“ ozval se za dveřmi druhý, úplně jiný hlas. Byli tam dva muži, možná i víc. Nikdy jsem se nepral, oni měli určitě pistole nebo tak něco. Neměl jsem nejmenší šanci na to, že bych se ubránil. „Co po mně vlastně chcete? Kdo jste?“ řval jsem na ně přes dveře. „Chceme vám pomoci,“ ozvalo se za dveřmi. „Pomoct? S čím? Mně je krásně! Mně BYLO krásně, dokud mi jeden z vašich lidí nevrazil nějakou pos*anou šipku do srdce!“ řval jsem na ně rudý vzteky. Měl jsem pocit, že bych mohl vyrazit dveře a všechny je zmlátit na jednu hromadu s tím vztekem, co jsem měl v sobě. „Jdeme dovnitř,“ ozval se za dveřmi povel. Za dveřmi jsem slyšel, jak se ti muži přeskupují nebo co. Slyšel jsem jen kroky. Myslel jsem, že dveře hodlají vypáčit nebo vyrazit, ale to oni ne. Odemknout nemohli, poněvadž jsem měl klíče pořád v zámku.

*

Pak jsem si uvědomil, jak je to všechno zvláštní. Na začátku jsem se mohl vydat jakoukoli chodbou. Tak jak věděli, že dojdu zrovna sem? Nebo když si se mnou mohli dělat všechno, co chtěli, měli mě v hrsti, znali to tu, tak proč mě nechali dojít až sem a zamknout se tu? Neměl jsem ale čas nad tím přemýšlet. Měl jsem čas jen se schovat, poněvadž jsem uslyšel přímo u dveří tikání. Na dveře umístili bombu.
Skočil jsem za postel a přikrčil se. Ozvala se obrovská rána a všechno zavalil dým. Na okamžik mi zalehly uši a zabolela mě hlava. Muži vtrhli dovnitř, dezorientovaného mě sebrali ze země a odnesli z místnosti. Tahali mě po té chodbě, kterou jsem přišel do pokoje. Došli jsme až k místnosti, kde jsem byl na začátku zavřený. Ale dali se tou chodbou, která vedla rovně. Na chvilku jsem upadl do bezvědomí a probudil jsem se spoutaný na židli v tom mém krásném kvádru, které teď bylo od prachu a špíny. Byl jsem v tmavé místnosti. Všude byla naprostá tma, až na lampu, která mi svítila přímo do obličeje, takže jsem neviděl nic okolo.

*

Zní to jako v nějakém béčkovém filmu s FBI, že jo? Ale tohle všechno se stalo, takže musím pokračovat dál...

*

Jako obvykle jsem měl spoutané ruce i nohy a přivázané je k židli. Světlo mi svítilo do obličeje a navíc mě strašně bolela hlava. Vážně super den.
„Sluší vám to v našem obleku, pane Forde,“ ozval se hlas někde zpoza lampy. Byl zhruba někde v mé výšce, takže jsem si odvodil, že lampa je na stole a daná osoba, která ke mně mluvila sedí za stolem. „Děkuji. Vám to určitě taky sluší. Ale začínáte už být poněkud trapní s tím svazováním. Nechcete mi k čertu říct, co se to tu děje? A proč mě tu vlastně držíte? Nic jsem vám neudělal!“ tu poslední větu jsem na ně doslova zařval. „Máte pravdu. Nic jste nám neudělal. Ale uděláte,“ řekl ten hlas. Byl to hrubý, nízký a drsný hlas. „Jak to sakra myslíte, že vám něco udělám?“ zeptal jsem se ho. „Budete pro nás muset něco udělat. Jestli víte, jak to myslím,“ odpověděl mi na to. „Ne, to fakt nevím.“
„Lovil jste někdy, pane Forde? Střílel jste někdy, nebo zacházel s výbušninami?“ položil mi tuhle divnou otázku. „Cože? Proč se mě na to sakra ptáte?“ „Protože to nejspíš budete potřebovat,“ opět záhadně jako vždycky mi ten muž odpověděl. „Jak to sakra myslíte?“ zeptal jsem se ho už po několikáté. „Budete muset prokázat vaše schopnosti, pane Forde,“ řekl muž a najednou jsem slyšel, jak nabil svou pistoli. Tenhle zvuk jsem znal z filmů, ale dělal jsem, jakože to neslyším. „Proč bych měl něco prokazovat? Řekne mi už konečně někdo, o co tady vlastně jde?“ „Protože jestli chcete, aby vaše matka žila, tak se k nám budete muset přidat a pomáhat nám s vyvražděním těch krvelačných bestií, které zabily vašeho otce.“

To be continued!
All rights reserved! ©2010 by Cusatalon spol. - Don’t copying!!!

By Mrs Mann - 10. 9. 2019!


Fakta - Bulvár 134

Dílo boží? Ďábelská infekce si vyžádala první oběť!
RTA byla před nedávnem nemilosrdně zasažena velice záludnou infekcí, která se rychle a nenápadně množí, ale útočí s o to drtivějším dopadem. Kořeny tohoto antropogenně vyšlechtěného superzabijáka sahají až do frankistického Španělska, kde se fanatický klerofašista a biochemik Josémaria S. Křivák pokusil pro diktátora Franca vytvořit tajnou zbraň, díky které si Španělé měli konečně podmanit podřadný zbytek světa. Tento experiment se však naprosto vymkl kontrole a začal žít svým vlastním životem.

Inkubační fáze probíhá zcela poklidně. Filmeček sem, setkáníčko tam… zpíváníčko s modlitbičkou a nenápadná lustrace, zda je nakažený potenciálně vhodným hostitelem (zda se jedná o perspektivního vysokoškoláka, který bude jednou vydělávat dostatek peněz). S postupující infekcí začne nebohému hostiteli ubývat čas, začnou mu mizet přátelé i koníčky a postupně se sám stane chodícím zmocněncem ďábelského patogenu, který se zavrtá v jeho duši.

V terminálním stádiu se pak jedná skutečně o smutný pohled. Nakažený si vypěstuje naprostou imunitu vůči všem potenciálním metodám léčby a izoluje se s ostatními chudáky. V této fázi, kde je nasnadě snad už jen paliativní péče, nemoc zpravidla i definitivně vyřadí z provozu pohlavní orgány nemocného.

Přes hranice RTA začala tato zkáza pronikat již dříve, až dnes jsou však nenávratně způsobené škody nepřehlédnutelné. J. Fi. už zcela zmizel z povrchu zemského, předtím ale ještě stihl rozsít zárodky útrap do svého blízkého okolí, ať už je to P. Š., nebo další. Takže si dávejte dobrý pozor a dodržujte všechna preventivní opatření, budeme vás informovat o dalším vývoji.

By Himbajs - 20. 4. 2016!


Na výslovné přání autora nebyl článek přeložen do T-jazyka. V případě zájmu vám překlad můžeme poslat na váš email - kontaktujte nás. Děkujeme za pochopení.

Slabost pro sexy software
Jsou ženy, které jsou komplikované. Nejde jim o vzhled, ale nejste-li krásní, jste stejně bez šance. Nejde jim o peníze, ale pokud je nemáte, tak tím hůř pro vás. Kvůli některým ženám musíte být krásní, chytří, bohatí a kdovíco ještě a třeba to stejně nebude stačit. No… a pak je tady H. B.

Již během napůl dětského, ale přesto zdlouhavého vztahu s T. N., který společně proseděli v rohu chodby u topení, začalo být do oka bijící, jaký typ mužů jí imponuje. Vysoký, štíhlý a lacině oblečený T. N. se tehdy stal jejím princem na bílé klávesnici, pro kterého nemusela chodit příliš daleko.
Lidé však stárnou a počítačová technologie jde dopředu mílovými kroky. A tak se vzájemná inkompatibilita jejich systémů zhroutila až do modré smrti. Její zjitřené porty se však relativně rychle
vzpamatovaly a upgradovaly do nového rozhraní.

A to je přesně místo, kde do našeho příběhu vstupuje P. H., lidově také nazývaný T. N. 2.0. Tento sofistikovaný patch poskytuje H. B. vysoce personalizované user-friendly prostředí. Hardware umístěný v lehké a přenosné šasi je optimalizován pro vegetariánské uživatelky a software vykazuje vysokou míru kompatibility s jejím intranetovým prostředím.

A nám opět nezbývá, než přát P. H., aby verze 3.0 vyšla co nejpozději.

By Himbajs - 13. 4. 2016!


Na výslovné přání autora nebyl článek přeložen do T-jazyka. V případě zájmu vám překlad můžeme poslat na váš email - kontaktujte nás. Děkujeme za pochopení.

Searched by potihcpd - 9. 9. 2019!