ale třeba hodně zvláštní je, že Pamír je kůň kterej snad nejradši z našich huculků skáče. Ono ho to děsně baví. Jenže já zas tak ráda neskáču a on mi tu kládu v lese vyhne, protože kdyby jí skočil, tak jí sice skočí on, ale já ne. To musíme oba a on to prostě nebude dělat dokud nebude vědět že to po něm chci.
ten kůň stejně všechno pozná. Třeba Pamír úplně zázračně pozná co chci a nechci. Třeba ví, že teď nechci moc rychle cválat, protože si nejsem jistá, ale musim a děsně ho pobízim protože musim, tak on stejně nezrychlí protože ví že někdě hluboko v hlavě to nechci. I když mu dávám signály že přesně to chci.
jenže se mu to nepovede.
to už tam nebude mít žádnýho kamaráda. Já ho nechápu, proč je tak konfliktní. Zajímavý ale je, že když nevidí že se dívám tak se s nima nepere. ..hrát na babu.. ..wow..hm..tys je to naučila? ale ty vole, co jsem viděla na tý jízdárně 
nevěděla jsem že umí běhat tak rychle, hrozně jsem se bála že si zlomí nohu a že umí tak vyhazovat (a jsem ráda že to nezkouší když jsme na vyjížďce) a navíc, on si s Nerem fakt hrál! Oni hráli na babu a to je prostě úžasný, když Pamírka baví něco jinýho než žraní nebo dělání si ze mě srandu a tak a málo prostoru na to se vybít... i když je pravda, že Nero je jedinej kůň kterýho Pamír tak ještě snese, takže by to asi namačkanej přežil. Z Pamouška se mi pomalu stává magor, v sobotu mě málem zabil, zkopal všechny koně a tim málem způsobil 2 pády a dělal že se bojí kanálů pak jsme ho prohnali na jízdárně a jak dneska hezky chodil 
má prostě moc energie
| návštěvníků stránky | |
|---|---|
| celkem | 766 508 |
| tento týden | 3 |
| dnes | 3 |
