18. července 2009 v 21:51
no ale to bylo 16., ještě sem vám neřekla, co bylo 15., na moje narozky. My jsme byli na Benecku, to je v Krkonoších a je to asi 7 km od janovky. Tak prostě na moje narozky jsme se rozhodli, že pojedem na kole na janovku. A bylo to vážně hustý. Jak jsme se přibližovali, tak jsem to tam čím dál tim víc poznávala, kde jsme jezdili na vyjížďky a přesně jsem si vzpomněla, kde se mi zastavila Keramča a mě nešlo jí znova rozejít

jak BrRn každej den sáhla na ten samej strom, aby se tam neodřela, protože ten kůň počítá jen se svym břichem a ne s jezdcovou nohou, prostě všechno se mi to vybavilo a bylo to děsný, protože sem nemohla uvěřit tomu že prostě sem na janovce, kde chci bejt úplně každej den. A byla sem hrozně, hrozně moc šťastná ale zároveň smutná že tam neni BrRn a Em. A taky jsem byla smutná, že tam nebyli všichni ostatní (všichni. Jakože opravdu všichni, to znamená že i pepa. Fuj. Divný, co?). A byly nahnaný zrovna kobylky, takže jsem viděla asi 5 hříbátek a byla úžasná

jen mi přišlo škoda, že ty kobylky znám tak nějak míň než valachy, takže jsem poznala v podstatě jen Pohádku, Indii a Malinu a Karkulku. A Keramika tam nebyla, asi zrovna byla venku s dětma z tábora

. No a pak jsem chtěla samozřejmě za valachama, poněvadž to nejde, abych šla na janovku a neviděla Ibiška. Tak jsme se zeptali kde zrovna jsou (ta farma má přes 80 koní a vlastní v podstatě skoro celou horu která je rozdělená na výběhy a ještě na druhym kopci. Takže nikdy nevíš, kde je máš hledat.Oni je totiž přeháněj skoro každej den.) a dozvěděli jsme se že asi jen něco okolo kiláku, tak jsme tam šli. A já sem šla až k nim do výběhu (vtipnej byl 6 letej bratranec. Máma na něj: Kubíku, nesahej na ten provaz, je v něm elektrickej proud a dalo by ti to ránu. On samozřejmě na to okamžitě sáhl, neštěstí však bylo, že to bylo zrovna vypojený a on teď mámě nebude nic věřit. To samý se stalo včera, když jsme potkali ňáký ovečky. A zase vypojený

). No a nejdřív jsem Ibiška neviděla, pak jsem ho našla, jenže on je prostě tak stádovej kůň, že to ani víc nejde. Mě přišlo, že ty koně věděli, že jdu za nim a ještě víc se kolem něho semknuli (a neni to nic příjemnýho se mezi těma koňma cpát dorpstřed stáda. Ty koníci by mi nic neudělali, ale kdyby se kopali mezi sebou tak bych to skoro jistě schytala) a ty krajní mě začli otravovat, lízat, kousat, prohledávat, hlavně Jurášek. A taky Ryan a všichni další. A všechny jsem je viděla. Ty co jsem znala, takže Ibiška, Dovbuše, Dankaše, Dezmira, Ryana, Juráška, Megana, Nazareta, prostě všechny!!

a viděla jsem, že prostě jsou šťastný. Já jsem vždycky srovnávala koně na janovce a v suchdole a věděla sem, že jsou jiný ale nevěděla jsem čím. A teď vim, že janovský koně jsou fakt šťastný a uplně sem to z nich cejtila a bylo to nejlepší na světě
