Svet-Stranek.cz
Reportéři vždy a všude!
TV - Nora

Červnové reportáže (tservnove reportase):Reportéři vždy a všude!

Červnové reportáže (tservnove reportase)

V těchto třech podrubrikách rubriky "Starší" můžete zpětně nalézt starší články z právě probíhajícího a i dvou předchozích měsíců!

Pro vaše lepší vyhledávání v historii článků:
-> články jsou řazeny chronologicky od nejnovějšího k nejstaršímu
-> navštivte i náš archiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v našem archivu můžete snadno nalézt všechny články od počátku věků

Objevujte i retrospektivně!
TV - Nora spol. ©2017


v tekto trek potruprikak rupriki "starsi" musete spetne nalest starsi tslanki s prave propi'aiitsi'o a i tvou pretkosik mesitsu!

pro vase lepsi vi'letavani v 'istorii tslanku:
-> tslanki isou raseni kronolokitski ot neinoveisi'o k neistarsimu
-> navstivte i nas arkiv http://cusatalon-archiv.wgz.cz
-> v nasem arkivu musete snatno nalest vsekni tslanki ot potsatku veku

opievuite i retrospektivne!
tv - nora spol. ©2017

Larten Hroozley - 6. část

Nikdo nemohl strachem a úžasem ani dýchat. Pouze se na nebe dívali s otevřenými ústy a v očích se jim odrážela ta náramná podívaná. Svistot křídel těch démonů se rozléhal po celém, mrtvém kraji. Vřeštěli tak, že z toho lidem praskaly bubínky. Malá skupinka upírů se na to dívala z dálky s otevřenými ústy a napětím se nemohla vůbec hnout.
Vandža zareagoval jako první. Arra pořád klečela u mrtvého Lartena. Upíří kníže se zelenými vlasy zařval na Darrena a Harkata: „UTÍKEJTE!!!“, které se rozlehlo po celém kraji, stejně jako svistot křídel a řev těch obludných stvoření Osuda. Darrena s Harkatem ani nemusel nikdo pobízet. Proti takové přesile by nebojovalo snad ani milion těch nejodvážnějších upírů na světě. Darrenovi se naposledy zaleskla v očích slza a jeho oči naposledy klesly k zakrvácené postavě Lartena. Pak se už ale otočil a rozeběhl se k horám, které se za nimi znenadání objevily. Až teď si uvědomil, co se stalo s krajinou kolem. Žádné stromy. Žádné keře. Žádná zeleň. Všude jen pusto. Jako na poušti. Až na ty kaluže krve. Z nebe pořád kapala krev. Každý byl úplně zmáčený od krve. Ale normální krev to nebyla. Tahle barvila. Normální krev by pouze zmáčela a oblečení by se zabarvilo do ruda. Teď se ale zabarvovalo úplně všechno. Vandžovy zelené vlasy teď měly ohavně rudou barvu. Darren s Harkatem utíkali bok po boku. Darren se za běhu otočil a uviděl, jak jsou už démoni blízko. Vandža do nebe vrhl šuriken, chytl Arru za loket, hodil si ji na záda a začal míhat. Doběhli Darrena s Harkatem a zastavili se, aby jim oba stačili v tempu. Arra už slezla z Vandži a tak mohli začít míhat s Darrenem a Harkatem na zádech.

*

Démoni jim byli v patách. Suddovo „řehnění“ bylo slyšet pořád i na tak velkou dálku, jako kdyby se jim posmíval do ucha. Ti pekelníci už byly skoro nad nimi, když v tu chvíli najednou začala v některých místech pukat země a začaly se objevovat díry stejné velikosti.
Chvilku se s dírami nic nedělo, když z nich najednou začali vylézat obří červi, kteří se skládali z několika článků. Byly velcí asi jako když si k sobě lehnou dva dvoumetroví chlapi. Pohybovali se podobně jako hadi. Nebylo poznat, kde mají hlavu. Pouze když jste je prohlédli zblízka, tak bylo vidět, že na zadní části těla mají takový malý ostrý zahnutý hrot s jedem.
Všichni na to s úžasem při běhu zírali jako na osmý div světa. Ale tohle by se tam klidně dalo zařadit. Každý při běhu přemýšlel, co se to stalo a kde se to ocitli. Na Zemi už určitě nebyli. Cestou občas někdo spadl do kaluže krve. Démoni už byli úplně nad nimi. Nikdo nevěděl, proč na ně ještě nezaútočili. Zrovna ve chvíli, když všichni zaběhli do skal se démoni rozdělily na dvě poloviny a elegantním pohybem se obrátili a mířili zpátky. Démoni začali klesat. Trojice Upírů s jedním lidičkou běžela ve skalách suchou cestou. Tady krvi bránily skály, které vrhaly prapodivné stíny na cestu, po které tahle prapodivná skupinka běžela.
„Připadá mi to tu nějak povědomé,“ řekl Vandža a začal se rozhlížet kolem. Teď už jenom šli a neběželi, protože se domnívali, že už je démoni přestali pronásledovat. Tedy aspoň pro tuhle chvíli.
„Mně taky,“ přitakala Arra. Darren si to taky myslel. Právě se nacházeli v úzkém úbočí mezi dvěma skalami. Na zemi, mezi skalami ležely trny, ale žádné křoví. Pouze trny.
„Moment, není to náhodou cesta k...“ přemýšlel Darren.
„UPÍŘÍ HOŘE!!!“ zařval Vandža vítězoslavně a při jekotu vyskočil do vzduchu. “On nezměnil svět. Přenesl nás do budoucnosti. Prý to Sudd umí. Umí přenášet do jiných světů, do jiných dimenzí. Dokáže přenášet i časem. Ale proč to udělal? To zas určitě bude nějakej jeho pitomej vtípek. Už mě s těma jeho ,vtípkama‘ pěkně štve,“ dokončil větu Vandža s nenávistí v očích.
„Dobře. Předpokládejme, že nás vážně přenesl časem. Co teda budeme dělat? Budeme se jen tak nečinně potulovat po téhle krásné a úrodné krajině?“ řekl naštvaně Darren, kterému pořád slzely oči od smrti jeho učitele.
„A co jako navrhuješ jiného? To nejlepší co můžeme udělat, je někde se utábořit. Upíří hora už je asi dávno troska. Musíme tu založit tábor. I kdyby jsme hodlali jít do Upíří hory a riskli bychom, že ještě existuje, je moc daleko. Tábor tu založit musíme,“ odpověděl mu zvýšeným hlasem Vandža.
„Dobře. Ale chci se vrátit pro Lartena,“ řekl Darren a utřel si slzu, která mu tekla po tváři: „ZBLÁZNIL SES?!?!“ zařval Vandža. „Tam se vrátit nemůžeme. Pořád tam jsou ty zrůdy. Zabily by nás. Viděl jsi, kolik jich je? Nebo tam k nim hodláš přijít a říct: ,Promiňte, ale mohli bychom si milostivě vzít tohoto mrtvého pána? Děkujeme a hned zase půjdeme. Na shledanou?‘ Tohle jim hodláš říct? Tak si běž! Nikdo ti nebrání!“ ječel Vandža teď už zrudlý vzteky.
„Nemluv takhle o Lertenovi!!!“ zaječel Darren, stoupnul si a došel, taky zrudlý vzteky, přímo k Vandžovi tak, že si dýchali do obličeje. Vandža zaťal ruce v pěst a jednou rukou si vytáhnul šuriken. Darren vytáhl meč z pochvy a napřáhl se s ním.
„NO TAK TO BY SNAD STAČILO, NE?!“ zaječela Arra s červenýma uslzenýma očima, vběhla mezi ně a odtrhla je od sebe. „Chováte se jako malé děti. Takhle bychom k ničemu nedospěli. Teď musíme držet spolu. Založíme tu tábor a vy se už sakra přestaňte hádat!“ říkala Arra a otáčela hlavou od jednoho ke druhému.

„Musíme držet spolu,“ pravil Harkat, „jinak nepřežijeme!!! Tohle je něco jiného než jsme znali...tohle je Jiný Svět...“

All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By potihcpd - 28. 6. 2022!


Fakta - Bulvár 121

Florbalový turnaj vyššího gymnázia
Znovu po roce se uskutečnil florbalový turnaj vyššího gymnázia. Hrálo celkem osm týmu, každá třída vyššího gymnázia (kvinty až oktávy). Jedinou výjimkou byla 5.A, která kvůli nedostatečnému počtu způsobilých hráčů byla nahrazena vítězem turnaje nižšího gymnázia (tj. 4.A).

Naši borci měli ve skupině mladíky ze 4.A, novou neznámou 5.B a největší rivaly 6.B. Jelikož jsme hráli první zápas až jako poslední mohli jsme si v klidu lehce přispat a pořádně se připravit. Do turnaje jsme šli s vědomím jednoho z favoritů a celý tým v duchu věděl, že má na titul, který mu loni proplul mezi prsty. Právě loňská famózní jízda podceňovaného týmu bez klíčového hráče (J.Š. byl nucen hrát florbal jinde a účastnil se jen prvního zápasu) byla motivací k bojovnému výkonu. Do turnaje jsme nastoupili v bílých trikách připraveni hrát jako bílý balet.

První zápas jsme odehráli s 5.B a nikdo nevěděl co si o zápasu myslet. Věděli jsme, že jsme favorité, ale nikdo nevěděl na jaké úrovni bude soupeř. Do zápasu jsme vlétli v se stavě: V.Č. - M.Mi, J.Kl (oba se střídali po střídání), V.Ch, J.Š. - J.Fi., J.Ko, P.Š. Po rozpačitém začátku jsme si nakonec s chutí zastříleli a vyhráli 5:0. V.Č. vychytal první nulu a tým se v poklidu rozehrál a získal důležité 3 body do tabulky. Góly postupně stříleli V.Ch po akci s J.Š, další střídání P.Š, poté znovu V.Ch po akci s J.Š, dále se 2x prosadil J.Š nejdříve po krásné akci s J.Kl a poté po individuální akci.
6.A : 5.B - 5:0 (3:0)
Góly: V.Ch (J.Š) P.Š (J.Ko) V.Ch (J.Š) J.Š (J.Kl) J.Š (V.Ch)

Druhý zápas jsme narazili na vítěze turnaje nižšího gymnázia - 4.B. O soupeře jsme věděli že hraje velice důrazně a na pár individualit. Na soupeře jsme hned začátku vlétli a J.Š dal gól po třech vteřinách prakticky hned z buly. Pak jsme ale polevili a nechali si dát gól na 1:1. Na to ale nemohla koukat druhá lajna a J.Fi s J.Ko "praštili" do balónku ve stejný moment a ten se zatřepetal v síti. Soupeř bohužel do poločasu kvůli našemu vypuštěni znovu vyrovnal a bylo o drama postaráno. O přestávce hrající trenér hráčům dal co proto a nabudil je do druhé poloviny. Také jsme vyměnili brankáře, za V.Č nastoupil J.Fa. Dlouho se nám nedařilo se proti poctivě bránicím kvartánům prosadit. Kvartáni vycítili šanci a začali na nás pokřikovat, že jsme nervózní a to se prokazovalo. Až to vzal na triko J.Š a z výběhu vstřelil gól a propukla radost. Výsledek ještě pojistil po krásné nahrávce J.Ko P.Š a bylo hotovo. Byla to vydřená výhra, ale i ta se počítá.
6.A : 4.A - 4:2 (2:2)
Góly: J.Š, J.Fi (J.Ko), J.Š, P.Š (J.Ko )

Naše skupina A se vyvíjela podle předpokladů. Obě sexty vyhráli proti mladším třídám a utkali se o postup z prvního místa ve skupině. My jsme měli lepší skóre, takže nám stačila k první příčce remíza, ale proti takovýmhle rivalům se na remízu nikdy nehraje. Naši měli soupeřům co vracet. Na posledním turnaji s nimi prohráli 2:4, i když nám to narozdíl od soupeře stačilo na postup ze skupiny z 1.místa. Do zápasu jsme šli ve stejné sestavě, ale kvůli hektičnosti zápasu se sestava často náhodně prohazovala. Utkání začalo v náš prospěch, když se J.Š. prosadil z výběhu po V.Ch přiťuknutí. Soupeř, ale dvěma slepenými góly zápas otočil. Do poločasu si ale ještě počkal na chybu v útoku Béčka J.Š a po útěku nedal brankáři Karančovi nárok. Druhý poločas byl zprvu vyrovnaný, ale po chvilce se ukázalo kdo je na hřišti pánem. J.Š dvěma góly - střelou od mantinelu a po výhozu brankáře - převážil misky vah na naši stranu. J.I ještě snížil na 4:3, ale byla to jen labutí píseň, protože J.Š dal gól z dalšího výběhu a bylo to znovu o dva góly. I když se to početnému fanklubu Béčka nelíbilo skóre bylo jednoznačné - 5:3.
6.A : 6.B - 5:3 (2:2)
Góly: J.Š (V.Ch) J.Š, J.Š, J.Š (V.Č) J.Š (J.Fi)

Skupinu B vyhrála podle předpokladů Oktáva B bez ztráty bodu. Na opačném konci tabulky se krčela Oktáva A naopak bez jediného bodu. O postup si to tedy rozdaly septimy. Šťastnější nakonec byla běhavá Septima B náš soupeř v semifinále. Zápas jsme začali laxně a kvůli tomu, že se J.Š nevrátil do obrany jsme prohrávali o gól. Poté ale vstřelil veledůležitý gól po akci s V.Ch J.Š a do poločasu otočil P.Š. Soupeř ovšem rychle zareagoval a vyrovnal na 2:2. Tím skončil i první poločas již prodlouženého času. Hned po začátku dal J.Š gól a proběhlo znovu střídání brankářů. Poté se projevila genialita J.Fi, který nádhernou střílenou přihrávkou přes půlku hřiště našel úplně volného J.Š, který jen nastavil hokejku a balónek se třepetal v síti. Soupeř ještě krásnou křiznou střelou snížil a porušil tím J.Fa neprůstřelnost, ale na víc se již nezmohli. Poté ještě jednou zaúřadoval J.Š a byl tu postup do finále.
6.A : 7.B - 5:3 (2:2)
Góly: J.Š (V.Ch) P.Š (J.Ko) J.Š (V.Ch) J.Š (J.Fi) J.Š (P.Š)

Ve druhém semifinále se střetli Oktáva B a Sexta B. Oktáva B se utrhla do vedení 4:1 a i přes mohutnou stíhací jízdu podporovanou mohutným publikem složeného především z něžného pohlaví se Sextě nepovedlo nic víc než snížení na 4:3. V souboji o třetí místo si Septima B s psychicky zničenou Sextou poradilo a slavila bronz po vítězství 4:2.


Do finále jsme šli 100% koncentrovaní se vzpomínkami na loňské prohrané finále, které jsme prohráli 1:2 po prodloužení. Zápas jsme začali klasickým pokřikem Bataná Bhi a šli jsme do boje. V prvním poločase chytal Oktávě slabší gólman, ale naši toho nedokázali využít. O přestávce jsme si řekli, že pokud budeme takhle pokračovat tak gól tomuto brankáři určitě dáme. O to více nás překvapila výměna gólmanu mezi poločasy. Druhý poločas jsme většinu zápasu útočili, ale soupeř měl také několik slibných brejků. Největší šanci měl J.Š když se ocitl sám před brankářem, ten ale vytáhl střelu zákrokem, který by se nestyděl ve Zlaté helmě. Po nerozhodné základní následovalo 4-minutové prodloužení. V tom i přes další tlak Sexty zůstal stav pořád nerozhodný 0:0 a tak na řadu přišli samostatné nájezdy. Dohodnuty byli tři série a poté případně náhlá smrt. Ke kuriózní situaci se dostalo při stříhání J.Š s Lu.K, když si J.Š chtěl střihat v rozšířeném stříhaní. Pro neznalost bylo nakonec rozhodnuto ve prospěch klasického stříhání. J.Š prokázal svoji zkušenost ve stříhání a po počáteční kamenové remíze porazil soka nůžkami. Na nájezdy se přihlásili J.Š, V.Ch a P.Š, kteří také bez vystřídaní hráli celé prodloužení. J.Š jel jako první, proti němu stál nemalý brankář Drobek. Jel pomalu a před brankářem začal rychle driblovat se snahou rozhýbat brankáře a dát gól na volnou stranu. Brankář se opravdu pohnul na jednu stranu a tak J.Š vystřelil na uvolněnou stranu. V jeho smůlu trefil pouze růžek tyčky od které se míček v jeho štěstí odrazil do Drobkových zad a od nich se za napjatého sledování celého publika došoural za brankovou čáru. První střelec Oktávy se pomalu rozjel a zvolil střelu, která naštěstí jen lízla spojnici. Druhý jel V.Ch, který vyhrál s P.Š stříhání o to kdo pojede jako druhý, a rychlým forhendovým blafákem zavěsil. Jako druhý jel za Oktávu D.D - náš kat na minulém turnaji, když vstřelil oba góly. Jel rychlí hokejový nájezd, ale trefil pouze tyč a tak propukla obrovská radost. Všichni naskákali na V.Č a začalo dlouhé radování.
6.A : 8.B - 1:0 po.sn (2:0)
Góly: nájezdy - J.Š - dal, V.Ch - dal

Nakonec šel tým ještě společně na oběd do luxusní restaurace a poté do společně do sprch a na kyblík fo KFC.

Jako dodatek musím ještě říci, že jsem si turnaj opravdu užil a kromě jednoho zápasu jsme v každém zápasu všichni jezdili na 100%. Jsme parta co se naučila vyhrávat tak to pojďte potvrdit na příštím turnaji. I kdybych tam nebyl, tak každý v tomhle týmu udělal své. Je jedno jestli dal 7 gólu nebo jen na jeden nahrál. Všichni udělali to, proč v týmu jsou a každý měl podíl na vítězství nebyl to jen úspěch dvou tří lidí, jako by tomu bylo třeba při vítězství Béčka. Proto všem děkuji, protože to je výhra V.Č, J.Fa, M.Mi, J.Kl, V.Ch, J.Š, J.Fi, J.Ko a P.Š!!!

Wroted by čegi - 16. 2. 2012!

Ve škole se zákeřně šíří ničivý společenský mor
25. dubna 2012 / 30. kvetna 4
305 - Už je to tady! Před dvěma lety se to zrodilo jako nepříliš významná činnost několika jednotlivců ve třídě. Už tehdy však vyvstaly obavy, kam tento zhoubný fenomén spěje. Jak vypadá situace dnes? Naše třída, ba dokonce celá škola, je sžírána touto špinavostí, která ožebračuje slušné studenty a všechny nás vede do záhuby. Každodenně se desítky žáků stávají obětmi hrůzostrašných praktik těch nemorálních individuí, které nejsou s to si ani zaopatřit vlastní svačinu. Čím dál tím víc parazitují tito nehanebníci na počestných lidech a ještě se odvažují to nazývat dobrem! Řeč není o ničem jiném než o somru - hrůzostrašném sociálním moru dneška!


O somru

Somro je nepochybně záležitost velmi stará, ale jeho rozpoznání od klasického žebráctví je věcí nedávné minulosti. Poprvé bylo popsáno v naší třídě přibližně na konci Kvarty. Jednalo se o maličkost, zasazenou v článku mezi řadu dobových zajímavostí. Už tehdy někteří předpokládali, že somro není ta správná cesta pro naši třídu, ale snad nikdo nečekal takové obludnosti, jaké jsou u nás každodenní realitou dnes.

Význam slova
Patrně každý od nás ze třídy se somrem musel někdy setkat. Přesto však vysvětleme, oč přesně jde, abychom uvedli věci na správnou míru. "Somro" je tradičně slovo mnohoznačné, přestože jeho významy spolu souvisí. Vzniklo z běžně užívaného slovesa "somrovat", což znamenalo přibližně "žebrat". Významy obou sloves se ale časem rozešly. Totiž žebrat může žebrák (např. bezdomovec) sedící na ulici s kelímkem před sebou v naději, že mu do něj někdo vhodí peníze. Ten, kdo somruje, však aktivně běhá po třídě, chodbě či jídelně (nebo jiném jemu vlastním prostředí) a po všech žádá jídlo, dokonce všechny nutí, aby mu ho vydali. Takový člověk se nazývá somr, dnes už také somro.

Další význam tohoto slova je právě vysomrované jídlo. Nemusí se jednat nutně o jídlo, přestože to bývá somrem nejčastěji, ale může jím být vlastně cokoliv (kromě jídla často také pití, peníze, úkoly, repiky...). Jako somro se také označuje činnost vykonávaná somry, tedy somrování. Ale možná nejdůležitější význam tohoto nepěkného slova je právě somro jako společenský jev.

Somro je velmi škodlivé pro každou komunitu lidí, ve které se rozšíří. Toto rozšíření může mít několik příčin, zpravidla se jedná o reakci na nějaký podnět. Je pravděpodobné, že rozšíření somra v naší třídě koncem Kvarty bylo způsobeno prudkým poklesem životní úrovně během anarchie. Naše třída disponovala přibližně v polovině Sekundy obrovským bohatstvím, o které pak v průběhu několika období anarchie přišla. Pro běžné občany se tato prudká změna stala neúnosnou a to některé z nich dohnalo k této nekalé praktice. Avšak tuto teorii nelze podložit ověřenými čísly, takže nemůžeme zaručit její správnost. Patrně se tedy nikdy přesně nedovíme, jak se u nás somro vzalo. Je možné, že se k nám dostalo z nějaké jiné třídy, která o jeho existenci nevěděla či ho u sebe nerozpoznala (je možné, že společenský systém v nějaké třídě je na somro stavěný, tedy taková třída slouží jako přenašeč somra, aniž by jí uškodilo).

Průběh somra
Toto je právě hlavní způsob šíření somra, mezi třídami i mezi jednotlivci stejné třídy. Osoba, která se stává častou obětí somra, je více náchylná k tomu, aby se k somru sama uchýlila. Somři ji oberou o všechnu svačinu a tací lidé nemají jinou možnost, než trpět hladem, nebo se k somru připojit a ožebračovat ještě někoho dalšího. Takto se somro šíři jako nákaza, až celou třídu zničí.

Samotné somrování probíhá následovně: v infikovaném prostředí se objeví slušný člověk, který se chystá rozbalit si svoji sušenku, kterou mu doma připravila jeho maminka nebo kterou si právě koupil za své peníze. Zajisté má na sušenku velkou chuť. Když však zašustí obalem, aby ji otevřel, seběhne se kolem něho skupina somrů, kteří ho začnou ze všech stran prosit, aby jim dal kousnout. Často přitom zvyknou zdůrazňovat, že mají hlad, že by stačilo jenom trošku. Toto je zjevný psychický nátlak, kterým chtějí vzbudit u své oběti lítost. To je umocněno jakýmsi vymýváním mozku oběti, neboť žádosti jsou opakovány velmi rychle za sebou ze všech stran. Somrování má však i svou fyzickou část. Skupinka somrů své oběti přirozeně zastoupí cestu, čímž omezuje její svobodu. V okamžiku, kdy oběť začne ustupovat (ať už kvůli vyhnutí se jejich prosbám či z důvodu obejití zastoupené cesty) se dají somři na postup a nebohou oběť zatlačují dozadu. Ta chce opět uniknout a postoupí znova o kus vzad. Vytrvalá oběť (která nepodlehla už dřív) je nakonec zatlačena kamsi do kouta a když už nemá kam dál ustupovat, vydá sušenku a zničeně se svalí na zem, zatímco nenažrané hyeny si pochutnávají na její sušence! Takovéto kruté věci jsou u nás na denním pořádku.

Morální hodnota somra

Možná se to někomu zdá nemožné, ale existují i tací, kteří somro obhajují! Sami somři se často ke svému způsobu obživy hrdě hlásí místo toho, aby lezli po kanálech a umírali studem za to, jaké nemorální věci provedli svým bližním. Ano, otázka pomoci bližnímu je jedním z hlavních bodů, kterými se somro ohání. Totiž že dát somrovi somro, je ve skutečnosti dobrý skutek. To nemůže být pravda, neboť vynucená almužna už almužnou samozřejmě není. Pokud by se dotyčný rozhodl někomu nabídnout svou svačinu sám od sebe, je to dobrý kamarád a ano - koná dobrý skutek na svém bližním. Ale když po něm nějaký somr tu svačinu somruje, věc je zcela odlišná - nejenže ho tím k tomuto činu přímo nutí (a dobré skutky musí přece vycházet ze srdce darujícího, ne z úst somra), ale také znevažuje jeho dobrý skutek, pokud by ho onen i chtěl vykonat (degraduje ho z dobrého skutku ze srdce na skutek podnícený somrem).

Distribuce somra
Mohou však být i lidé, kteří sice sami somrovat nezvyknou, ale proti somru v zásadě nic nemají. Tito lidé nemají problém s tím, dát somrovi somro, nevědě přitom, co činí. Činnost somra totiž závisí na tom kolik se mu toho podaří vysomrovat (teoreticky, pokud by mu nikdo nikdy somro nedal, musel by se ho vzdát; avšak v současnosti je taková situace zhola nereálná). Tedy i když se daná osoba necítí somrem nijak poškozena, dává tím somru se rozvinout, aby somři mohli somrovat i od lidí, kterým to vadí. Takový člověk se nazývá distributorem somra.

Distribuce somra (termín o málo mladší než samo somro) je závažný zločin, mnohdy srovnatelný se samotným somrem. Svým efektem je to v podstatě jakési nepřímé somro. Neboť somr podpořem somrem od distributora dál somruje a ožebračí nějakou ubohou oběť. Je možné, že somr neposílen distribuovaným somrem by se v okamžité situaci somrování vzdal a rozhodl se něco si koupit a k ožebračí třetí osoby by dojít nemuselo. Z toho vyplývá, že ten distributor somra má podíl na ožebračení oné oběti. Distribuce somra je tzv. doprovodným jevem somra a společnost by proti ní měla zakročit stejně důrazně jako proti somru samotnému.

Druhy somrů
Ovšemže ne všichni somři jsou stejní. Somr, který se nechá snadno odbít, nesnaží se ožebračovat svou oběť a záleží mu pouze na jeho vlastním prospěchu či somruje jenom příležitostně a z největší nouze, má menší vinu než někdo, kdo somruje pravidelně každou přestávku, jemuž se somro stalo základnm způsobem obživy a kdo má potěšení z toho obírat své spolužáky o svačinu. Podobně somr, který byl k somru dohnán somrem jiných somrů je méně vinen než ten, kdo ho k somru dohnal. Nejhrozivější skupinou jsou však tací somři, kteří somrují pouze z přesvědčení - sami mají svačinu, peníze na její koupi a nemají hlad, ale přesto somrují - pravidelně, vytrvale, vzbuzujíce lítost falešnou přetvářkou. Tací, jimž činí požitek obrat co nejvíc lidí, tací, kdo tráví přestávky somrem na chodbách prvního patra somrováním od nezkušených občánků zdejších tříd. Tito lidé už dávno překročili hranice přijatelné morálky, stojí mravně zcela naspodu společnosti a jsou hodni pouze našeho nejvyššího opovržení.

Zásadní zlom

Dnešní případ, který situaci nenadále vyhrotil, však byl mnohem horší než výše popsaný obecný postup somrů. O přestávce mezi čtvrtou a pátou vyučovací hodinou přišel M. Mi. do naší současné domovské učebny (přirozeně pouze přechodné, naše skutečná třída se nachází o dvě patra níže) na přátelské povídání se svými kamarády ze španělské skupinky. V ruce se mu skvěl právě otevřený perník, na něhož dostali P. V. a L. Kn. ihned zálusk. Spustili klasické somrování, ale M. Mi. se vytrvale bránil a odmítal jim somro dát. Potom se však stalo něco, co dosud nemělo v dějinách somra obdoby. Oba somři se po neúspěchu tradiční techniky rozhodli vzít si perník násilím a vrhli se na nebohého M. Mi. Na pomoc mu však hned přispěchali J. Ko. a J. Fa., zatvrzelí odpůrci somra. Strhla se prudká rvačka, ale naštěstí se podařilo perník M. Mi. ubránit, za což onen svým přátelům nabídl kus z něj. Po celý zbytek přestávky P. V. i L. Kn. plánovali, jak perník přece jen získat, ale každý jejich plán byl včas zaražen. Příhoda však stejně neměla šťastný konec. M. Mi. dal zbytek svého perníku L. Ko. V tom vycítili oba somři slibnou příležitost a neúprosně se vrhli na nebohou dívku. L. Ko. nemajíc zřejmě se somrem tolik zkušeností, jako její přítel, snadno podlehla a po chvíli si tamti oba pochutnávali na vytouženém perníku. Ještě dodejme, že po bujaré diskuzi o somru během páté hodiny se P. V. a L. Kn. rozhodli jít na somro výpravu kamsi do Prim. Do učebny biologie se dostavili plně obtěžkáni jídlem a s plnou pusou hrdě (bez jakékoliv výčitky svědomí!) popisovali, jak obrali chudáky primány o jejich svačiny.

To se dnes děje! Toto je realita dneška! Společnost skrz naskrz prolezlá somrem, ve které je být počestným občanem něco ponižujícího, divného a nanejvýš nevýhodného. Co si řekne takový člověk, snaže se žít slušně, když mu kručí v břiše, všichni kolem somrují, s plnými ústy somrují, somrují i od něj, přestože sám má hlad a všecku jeho svačinu od něj již vysomrovali dvě přestávky zpátky? Ó kam jsme to jen dospěli! Cožpak budeme i nadále zavírat oči nad touto nehoráznou obludností, strašlivou prohnilou ohavností, která nás ničí, a tvářit se, jakoby se nic nedělo?! Nastal čas přestat si zakrývat oči, postavit se k problému hrdě a čelem a zahájit boj, který by nás navěky zbavil této hrozné nákazy!

Boj proti somru

Důsledky somra
Mnozí z nás si možná neuvědomují, co somro způsobuje. Přijmeme-li tvrzení, že somro je reakcí na pokles životní úrovně ve třídě, jaký bude jeho důsledek? Pomůže nám snad se z choulostivé situace vymanit? Vůbec ne. Somro poškozuje i dosud zdravou (totiž soběstačnou) část třídy a ta pak trpí také nedostatkem somrované suroviny (nejčastěji tedy podvýživou). To vede opět ke zhoršení životní úrovně, takže se vlastně dostáváme do kruhu.

Vězme, že situace se v poslední době stala neobyčejně vážnou. Nízká životní úroveň způsobila drastické snížení počtu obyvatel v naší třídě. Za poslední dva roky odešli z naší třídy tři studenti, zatímco během prvních téměř čtyř let odešel pouze jeden. Navíc ze čtyř odšedších občanů dva odešli v posledním roce! Tyto demografické statistiky nás nezpochybnitelně přesvědčují o tom, že somro má na tomto vývoji zásadní podíl. Ale somro se stále rozmáhá a v příštích letech bude jeho obětí ještě víc. Ozývají se odborné hlasy, že do konce Septimy se počet obyvatel naší třídy sníží v důsledku somra skoro o třetinu a k maturitě dojde ani ne pouhá polovina naší třídy!

Způsoby boje
Zde je na místě konečně otázka, co bychom měli proti somru dělat? V první řadě zde musí být vůle se somrem skoncovat. Doufejme, že se pořád, ještě i dnes, v době prolezlé somrem, dokáže sejít skupina lidí, která se odhodlá říci somru jasné "NE". Nesmíme se somra bát, naopak, je nutno se mu odvážně postavit. Všichni slušní lidé by měli držet při sobě a společně proti somru postupovat. Tak by vznikla organizace, která by měla za cíl chránit poctivé občany a vymítit somro. Přirozeně, musela by mít na to adekvátní prostředky. V tak závažné věci, jako je boj proti somru, se možná slušní lidé nevyhnou ani násilným střetům, zvláště když se somři už sami k násilí uchylují, jak dnešek ukázal. Takovou organizací bývá většinou stát, který v naší třídě už velmi dlouho chybí. Právě zřízení republiky, byť orientované jen na boj proti somru, aby nedošlo k popuzení anarchistů ve třídě, by v našem boji mohlo nesmírně pomoci.

Dále se musíme naučit pečlivě rozlišovat mezi oběťmi a distributory somra. Jak se pozná, zda osoba, která dává somro tak činí ze své vůle nebo lépe lhostejnosti, či dokonce škodolibého potěšení, nebo zda je jen ubohou obětí tohoto zhoubného živlu a má pouze malou schopnost klást odpor. Musíme vyzvat všechny dobré lidi, aby somrům za žádných okolností somro nedávali a sami se musíme vždy ochotně postavit na jejich obranu.

Nakonec neseme odpovědnost za somro ve své třídě. Každá třída by se měla před somrem bránit nejen sebe, ale měla by nést zodpovědnost i za své somry somrující v jiných třídách. Boj proti somru by se měl stát mezitřídní záležitostí. Třídy by měli spolupracovat, vzájemně se informovat o stavu somra u sebe, upozorňovat na nebezpečné somry a distributory a v neposlední řadě by vždy měli být připraveni poskytnout si navzájem pomoc (v krajním případě i vojenskou), pokud by se somro v některé z nich nekontrolovatelně rozmohlo.

Stojíme na začátku nebezpečné doby. Chybí jen málo a somro rozloží naši společnost do té míry, že už nebudeme mít sílu mu vzdorovat. Dva roky jsme nic nedělali, ale už to dál nejde. Musíme se vzchopit a zahájit neúprosný boj proti somru. Nebude to lehké, somři jsou připraveni užívat násilí, aby na nás mohli i nadále parazitovat, ale jednotou a vytrvalostí se dá mnohé dokázat. Tedy vzhůru do boje! Zastavme to nemorální týrání poctivých! Bojujme za svá práva a ukažme, že nejsme povinni živit ničím neprospívající parazity! Vykročme vstříc velkému vítězství! Stop somru!!

Firefox!

Searched by potihcpd - 27. 6. 2022!


Larten Hroozley - 5. část

Lartenovi projela břichem bolest, jakou nikdy ještě nezažil. Cítil, jak mu kůl vtrhl do žaludku a prorazil ho. Cítil, jak mu teplá krev promáčí už tak rudý plášť a jak se mu prolévá po celém těle. Už věděl, jaké to je umírat. Bylo to přesně takové. Cítil, jak mu odcházejí smysly. Viděl pouze bílé a černé fleky. Slyšel jenom nějaké huhňání. Něco jako „ATENE!!!“ Občas se mu trošku zostřil zrak a viděl nad sebou černé oblouky, které se skláněly velmi těsně u něho. Jeden z nich se ho dokonce dotýkal na rtech. Potom uslyšel pár svištění a zběsilé výkřiky hrůzy. Nemohl se hýbat. Všechny černé oblouky najednou zmizely, pouze jeden se nad ním skláněl. Potom ale přiběhl další a odvedl toho, co se nad ním skláněl. potom další svist a nějaká tekutina mu začala promáčet rameno. Potom se k němu přiblížil další oblouk a ucítil, jak mu něco dýchá na rameno. To bylo to poslední co cítil.
Najednou s ním jakoby něco trhlo a on „vyšel“ ze svého těla. Začal stoupat vzhůru. Pak se mu vrátil zrak. Tak to bylo vždycky v černobílých pohádkách, na které se díval jako malý. Otočil se a díval se na sebe jakoby ze shora. Viděl sám sebe. Nic jiného. Jakoby ležel na černé ploše.
Poté se otočil znovu a díval se na hvězdy. Stoupal pořád výš a výš. Naposledy se otočil a pak odešel do ráje.

*

Před třiceti minutami.
Darren, Harkat, Vandža a Arra běželi lesem podle Lartenových stop. Vandža měl na zádech Darrena a Arra Harkata. Oba dva míhali. Sledovali ho takhle už asi dva týdny. Teď ale měli tu správnou stopu. Narazili náhodně na stopu jeho krve na nějaké staré babičce, která šla parkem. Doběhli až na pole. Tam si už museli odpočinout. Arra už nestačila tempu Vandži. Sundala si Harkata ze zad a na chvilku si sedla.
„Musíme jít dál Arro. Nesedej si. Pak už se nezvedneš,“ řekl Vandža a začal zvedat Arru. Ta se mu vzpírala.
„Už nemůžu. Nechte mě tady. Běžte dál. Doženu vás podle stopy," řekla a vytrhla se mu. „Ale ne. Ty to zvládneš. Jen musíš...„ říkal Vandža, ale větu nedokončil protože Arra najednou vyjekla : „TICHO!!!“
„Co je! Nech mě domluvit. Chci ti jen poradit sakra!“ zařval Vandža.
„Ale ne. Buď sakra ticho. Slyším výstřely. Támhle odtamtud,“ řekla Arra a přitom ukazovala směrem k lesu.
Vandža se rozběhl směrem k lesu a hned za ním Darren. Arra pořád seděla na zemi a nemohla vstát. Přiběhl k ní Harkat a pomohl jí vstát. Oba dva se potom rozeběhli za Vandžou a Darrenem směrem k lesu za zvuky boje.
Cestou se domluvili, co udělají. Darren si vyleze na strom a Arra taky. Harkat bude s Vandžou ve křoví a vyběhnou na útočníky. Arra si vylezla na strom a podívala se dolů na houštinu. Něco se tam dělo, ale neviděla to pořádně. Najednou už ale ze stromu seskočil Darren a s vražednými slovy se vrhl doprostřed dění na houštině. Tohle je ta správná chvíle! Arra ani chvilku neváhala, vytáhla meč a seskočila ze stromu. To co viděla uprostřed těch stromů, se jí v hlavě bude promítat dokonce jejího života. Na zemi ležel Larten a měl v sobě krvavé průstřely, vedle něj seděl Pán vampýrů s pistolí v ruce a vedle vampýra leželo mrtvé tělo s kulkou v hlavě. Jak může vampýr střílet? Ale v druhé ruce držel ještě něco jiného. Držel v ní dlouhý, ostrý, dřevěný a vražedný KŮL! A než Arra stihla něco udělat, vampýrovi došlo, že tohle už nevyhraje a tak už se otáčel a zvedal ze země. Pak se ale na pár setin zarazil, jakoby přemýšlel, usmál se, otočil se a vrazil Lartenovi kůl do břicha!
Lartenovi se zamlžily oči a hlava mu spadla na zem. V jeho zamlžených očích bylo najednou prázdno. Už tam nebyla ta bojovná jiskra, jako dřív. Už tam bylo pouze prázdno.
Steve odmihl do křoví a zmizel. Vandža po něm ještě stihl hodit šuriken, ale netrefil se.
Arra doběhla k Lartenovi a sedla si k němu. Vandža s Darrenem si klekli k ní. Darren se rozbrečel. Harkat pouze stál opodál a jeho zelené oči se najednou zakalily. A i když to u lidičků není možné, ukápla mu slza z oka. Arra ani chvilku neváhala a Lartena políbila. Líbala ho tam asi minutu. Nemohla přestat. Brečela a líbala ho tam, v místě kde mu ten vampýr prohnal kůl břichem a zavraždil ho. Najednou se z křoví něco vyhrnulo. Bylo to snad ještě hnusnější a vražednější stvoření, než jakýkoli Vampýr.


*

Byl to ten nejpodivnější „člověk“, jaký kdy existoval. Měl žluté holinky, žlutý kabát, žlutou buřinku a na krku hodinky ve tvaru srdce. „Vítám vás v mém království smrti. Byl bych rád, kdybyste se seznámili s mojí menší armádou,“ řekl O. Sudd. Potom dal u levé ruky ukazováček a prostředníček k sobě, vložil si dva prsty do úst a zahvízdal.
Chvilku se nic nedělo. Zničehonic se ale všechny stromy jakoby rozplynuly a nebe se zabarvilo do ruda. Žádné mraky, žádné slunce. Půda byla jakoby suchá. Jako kdyby nastal Konec světa. Ale to nebylo to nejhorší. Z nebe začalo pršet. Ale nebyl to normální déšť. Z nebe kapala krev! To úplně nejhorší se ale rýsovalo v dáli. Byly tam obrysy obřích čtyřnohých tvorů s červenou kůží, s dlouhými vražednými drápy a rohy a každý měl pár křídel. Najednou přešli z běhu do letu. Roztáhly svá křídla, která měla asi 4 metry rozpětí a s dlouhým táhlým výkřikem se vznesli do vzduchu. Jakoby místo nebe byli jen ti DÉMONI.
„SEZNAMTE SE S MOJÍ MENŠÍ ARMÁDOU!!!“ zaječel ten vražedný a krutý kliďas a sám Osud!

To be continued!
All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 21. 6. 2022!


Fakta - Bulvár 120

RTA navždy v našich srdcích
28. listopadu 2011
Rok se opět sešel s rokem a my bychom si měli připomenout, proč je tento den v naší třídě natolik významný. Před třemi lety vznikla v učebně 104 Republika Tercie A (RTA), která významně zasáhla do našich dějin. Zanechala v našich srdcích nesmazatelné stopy své velkoleposti. Čelila mnoha problémům, kterým nakonec podlehla, ale naše vzpomínka na ni nikdy nevyhasne.


Pochybuji, že by některá třída na škole měla bohatší dějiny než ta naše. Historie naší třídy je naplněna mnohými válkami, ať již občanskými nebo mezitřídními. Trvalo více než rok, než kluci z naší třídy přestali bojovat mezi sebou a dokázali se sjednotit. Zrodila se Republika Sekundy A (RSA), která ovládla rozlehlá území prvního patra. Vzápětí však čelila silnému nepříteli z vlastních řad: anarchismu. Anarchistické hnutí v naší třídě se zrodilo po úspěších naší armády ve válce proti tehdejší Primě B a za krátkou dobu si získalo přízeň většiny kluků ze třídy. V polovině února 2008 / presna −1 RSA zanikla. To byl však jen začátek věčného boje mezi anarchisty a republikány.

Už na začátku Tercie se projevila žízeň společnosti po republice. Faktická porážka naší dobrovolné domobrany v bitvě o frisbee s Kvartou A ukázala nutnost disponovat silnou armádou, aby se naše třída mohla prosazovat v koncertu velmocí na nižším gymnáziu a nemusela poníženě přijímat „velkorysé dary“ v podobě vlastního frisbee od úhlavního nepřítele po prohrané bitvě.

Politická situace na patře se stále vyostřovala, na počátku října / listopatu došlo ke konfrontaci vlivů několika sekundánů z B a 109-ka, která se měla stát naším spojencem, změnila kurz na Kvartu A. Naše třída se ocitla ve svízelné situaci a v případě, že by byla v tu chvíli vypukla válka, byli bychom neměli šanci. To si zřejmě uvědomili i anarchisté a postupně začala anarchie v Tercii A ustupovat. Byl zahájen výcvik armády (vlastně pořád pouze domobrany, třídní armáda vznikla až dvě dekády po vzniku republiky) v podobě dobývání dveří či střelby z křídopalu (navázal na výcvik ze Sekundy, kdy se trénovala mobilizace a stavění valu z lavic). Aktivita se vyvinula i na diplomatickém poli, kde jsme v polovině října / listopatu podepsali spojenectví s Primou B. V průběhu dalšího měsíce si získali republikáni po devíti měsících opět rozhodující převahu.

28. listopad 2008/ 1. leten 1 připadal na pátek. Už tehdy to byl velmi významný den. Podle výpočtů se o rok dříve uskutečnil projev E. Š. v Sekundě v učebně 411. Tehdy nebyl vztah kluků a holek zcela bez poskvrny, dva týdny předtím proběhl spor o třídní nápis a kromě toho holky dávaly klukům za vinu nezáviděníhodnou situaci v jaké se tehdy třída nacházela. Přes počáteční skepsi a výsměch tomuto proslovu se nakonec kluci rozhodli spolupracovat na zlepšení tohoto stavu. Záhy však převážili protiholčičí nálady a v lednu se sjednocená klučičí společnost od holek distancovala. V tomto duchu se nesla i nálada v RSA.

Mezitím však došlo ke zlepšení vztahů mezi kluky a holkami a proto se republikáni přihlásili k odkazu E. Š. z proslovu před rokem. Nové republika měla být celotřídní, tedy měla zahrnovat i holky. Přesto však až do konce republiky nebylo holkám umožněno kandidovat na vládní posty.

Po ukončení anarchie před 3. vyučovací hodinou přišel všemi toužebně očekávaný okamžik o přestávce mezi třetí a čtvrtou vyučovací hodinou. Jednalo se o zřízení, které mělo anarchii nahradit, hlasovalo se mezi monarchií a republikou. Několik minut po jedenácté hodině po drtivém vítězství 10:2 proti monarchii vznikla v naší třídě Republika Tercie A!

Byl to přelomový okamžik v našich dějinách. Zahájil novou epochu, zřejmě nejslavnější jakou kdy naše třída zažila. Následovaly volby do jednotlivých funkcí, které se schválily ihned po vzniku republiky. Cesta ke vzniku RTA byla vskutku obtížná, ale přesto jsme to dokázali.

Během měsíců své existence dala RTA vzniknout silné alianci tříd. Nyní jsme již byli schopni odolávat tlaku nepřátel a 19. února 2009 / 24. presna 1 po přetrvávajících sporech se Sekundou B intervenovala armáda RTA se spojenci do 109-ky. Po několika týdnech Sekunda B podepsala kapitulaci.

Zlatý věk RTA ale netrval o moc déle než jejího předchůdce. Anarchistické myšlenky se rozšířily i mezi holky a po půl roce své existence RTA zanikla. Naši slavnou republiku postihl nešťastný konec, přesto však přežívala v našich srdcích. 10. září 2010 / 17. riina 2 byla republika ve Kvintě A formálně obnovena, ale nedosáhla již takové slávy jako RTA.

Dnes si připomínáme tři roky od onoho krásného dne, kdy se zrodila naše milovaná RTA. Jistě si všichni na ten den pamatujete. Byla to překrásná doba, která nám mnohé dala. Na první pohled se zdá, že nám po RTA zbyl jen terciánský kalendář a terciánský jazyk. Dala nám však mnohem víc. Dala nám překrásné chvíle, které se zapsaly do naší historie a na něž nikdy nezapomeneme. Přinesla nám velkolepou slávu na niž budeme vždycky s obdivem vzpomínat. Naučila nás překonávat nepřekonatelné překážky na cestě ke vznešeným cílům. A především nám ukázala pocit svobody a jednoty, radosti z toho, co jsme dokázali a oddanosti naší třídní vlasti. Ať žije Republika Tercie A! Navždy v našich srdcích…

Přeji všem šťastný nový rok,

Firefox!

Provozní doba diskuzí o Vánocích 2011
Zde jsou popsány provozní doby diskuzí a některé další informace. Jedná se o aktuální dobu Vánočních prázdnin (23. 12. 2011 - 2. 1. 2012). Omluvte tyto suché informace, které však musí vyjít na povrch.

23. 12. 2011
Diskuze
-veškeré diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den
Admini
-k dispozici jako v jiný běžný pracovní den
24. 12. 2011
Diskuze
-Diskuze, Tém. diskuze, Mínus diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze jako v po-čt; Spam diskuze jako o víkendech
Anketa
-v případě naplnění bude změněna až 27. 12. 2011
Admini
-k dispozici pouze některé hodiny, hlavně v odpoledních hodinách (max. do 16:00), akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2011
25. 12. 2011
Diskuze
-Diskuze, Tém. diskuze v provozu nonstop; Spam diskuze jako o víkendech; Plus diskuze, Mínus diskuze UZAVŘENY
Anketa
-v případě naplnění bude změněna až 27. 12. 2011
Admini
-nejsou k dispozici, akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2011
26. 12. 2011
Články
-nebude vydán článek série FaBu
Anketa
-v případě naplnění bude změněna až 27. 12. 2011
Diskuze
-Diskuze v provozu nonstop; Tém. diskuze v provozu nonstop, téma bude změněno až 27. 12. 2011; Spam diskuze jako o víkendech; Plus diskuze, Mínus diskuze UZAVŘENY
Admini
-nejsou k dispozici, akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 27. 12. 2011
27. 12. 2011 – 30. 12. 2011
Diskuze
-veškeré diskuze v provozu jako v jiné běžné pracovní dny
Admini
-budou se snažit být vám k dispozici jako většinu běžných pracovních dní
31. 12. 2011
Diskuze
-Diskuze, Tém. diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze jako v pá-ne (prodloužena do ranních hodin 1. 1. 2012); Spam diskuze jako o víkendech (prodloužena do ranních hodin 1. 1. 2012); Mínus diskuze v provozu 0:00 - 23:59
Anketa
-v případě naplnění bude změněna až 2. 1. 2012
Admini
-k dispozici hlavně dopoledne (asi do 12:30?), pozdější akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2012
1. 1. 2012
Diskuze
-Diskuze, Tém. Diskuze v provozu nonstop; Plus diskuze v provozu 0:01 - 6:30; Spam diskuze v provozu 1:01 - 23:59; Mínus diskuze UZAVŘENA
Anketa
-v případě naplnění bude změněna až 2. 1. 2012
Admini
-nejsou k dispozici, akutní stížnosti směřujte na email, mobil, jinak až 2. 1. 2012
2. 1. 2012
Diskuze
-veškeré diskuze v provozu jako v jiný běžný pracovní den
Admini
-k dispozici jako v jiný běžný pracovní den

Děkuji za přečtení a za pochopení a přeji příjemné prožití svátků!

Powered by potihcpd - 21. 12. 2011!

Searched by potihcpd - 20. 6. 2022!


Larten Hroozley - 4. část

Nůž trefil jednoho vampýra do ramene a ten překvapeně vyjekl.
Další vampýr se otočil směrem k místu odkud vylétl nůž, ale už to nestihl, protože se mu hlava skutálela na zem, poněvadž ji Larten useknul svým krátkým mečem.
Larten se rozhlédl. Další postava najednou odběhla pryč do lesa. Upalovala pryč co nejdál od Lartena. Bylo ale na ní něco divného. Neběhala tak rychle, jako Vampýr. Možná to vůbec nebyl Vampýr. Když se Upír díval po postavě, která prchala pryč do lesa, najednou mu někdo zabořil do kotníku nůž.
Larten zařval a skácel se na zem. To mu ale zachránilo život. V tom místě, kde měl Larten předtím hlavu teď proletěla kulka. Ten co utíkal, byl vampán!!!
Upír se pokoušel najít něco, čím by se mohl krýt. Ocitl se ale v prekérní situaci. Z jedné strany se po něm sápal vampýr s nožem v rameni, který se ho pokoušel zabít i přes smrtelné zranění a z druhé strany po něm střílel vampán. Co teď?
Neměl už moc času na přemýšlení. Pokusil se setřást polomrtvého vampýra, to se mu ale nepovedlo. Neměl vůbec sílu v noze, protože v ní měl pořád nůž a nemohl vůbec hýbat s chodidlem. Nemohl na něj ani došlápnout. Kolem břicha mu prolétla další kulka. Neměl už žádný čas, ale zabít se nechtěl nechat. Potom uslyšel další svist kulky, ale ta teď neminula svůj cíl. Trefila Lartena do ramene a prolétla na druhou stranu. A když prolétla na druhou stranu, trefila ještě vampýra, co se mu sápal po noze, do hlavy.
Jeden je kaput. Ale toho dalšího už Larten neměl šanci stihnout zabít, než mu prolétne kulka hlavou.

*

Larten ležel bezmocně na zemi a nemohl se vůbec hýbat. Jenom otáčet hlavou a to s hodně velkým úsilím. Do takovéhle situace se nikdy nedostal. Křoví začalo šustit a pak se rozhrnulo. Vyšel z něj ten vampán ale za ním ještě někdo jiný. Šel za ním už zase ten skrček Leopard a zlomyslně se smál. Larten tehdy měl pravdu. V jeho krvi je víc zla, než v jakémkoli jiném vampýrovi.
Steve držel v ruce policejní pistoli. Kde ji vzal? A netrefil ho on? To by se Steve mohl vážně tak ponížit? Oba dva došli až k němu. Vampán se rozhlížel po okolí a kontroloval ho puškou, kterou držel v ruce. Občas se mrknul koutkem očka po Lartenovi. Na jeho výrazu bylo něco povědomého, Larten ale nevěděl co. Nad uchem měl vytetované velké červené tiskací V a měl vyholenou hlavu. Někoho mu hrozně připomínal, ale jeho obličej si nedokázal zařadit. Ticho přerušil Steve: „Tak tě tu máme. Slavného Lartena Hroozleyho. Tuhle chvíli jsem si představoval hrozně dlouho. Víš jak jsem se na ni těšil? Říkal jsi, že v mé krvi je zlo. Teď už vím, že tam není. Já nejsem zlý. Je to pouze nenávist. Ale nechci tě zabít pistolí, to není pro upíry v módě. Zabiji tě jinak. Proženu ti kůl srdcem. Budeš umírat pomalu. A nebude to bezbolestné. Bude tě to pořádně bolet. A nepřežiješ to ani náhodou. Tuhle chvíli předpověděl i sám O. Sudd,“ povídal Steve s nenávistí v očích.
„Zabij si mě jak chceš. Stejně tuhle válku nepřežiješ. Ty jsi doopravdy zlý!“ V tu chvíli Steve vytáhnul kůl z brašny a napřáhl ho. „Jsi ještě větší parchant než ten tvůj kamarádíček Gannen. Gannen aspoň bojoval mečem a nedržel se vzadu. Ty jsi vystřelil pistolí. Nejsi správný vampýr,“ dál pokračoval Larten.
„Ale budu, pokud se to nikdo nedoví. Nikdo o tom zatím neví,“ řekl Steve.
„Ale ví,“ odpověděl Larten a ukázal na vampána, který stál opodál.
„Ten už o tom neví,“ řekl Steve se zlověstným výrazem v očích. „RUDY!“ zavolal si Steve vampána. Rudy? Jaký Rudy? Jediný Rudy, kterého Larten znal byl pouze Rudy von Ruka. Ale ten to nemohl být. Nemohl...

*

„Ale ano Lartene, bohužel jsem to já,“ řekl Rudy, jakoby četl Lartenovy myšlenky, „je mi to líto. Ale donutili mě. Ale můžu to napravit,“ dořekl Rudy a namířil zezadu pušku Stevovi na hlavu. Steve se zděsil, ale pak se usmál.
„Víš jak se tomuhle říká, Rudy?“ zeptal se Steve jakoby nic. „Zrada. A ta se trestá smrtí,“ dokončil Leopard větu a bleskově se otočil, čímž měl nad Rudym výhodu. Ten nestihl zareagovat a Steve trefil Rudyho přímo mezi oči. Rudy spadl na zem a krev se rozlévala všude kolem.
„Rudy...“ zašeptal Larten ještě předtím, než se Steve otočil.
„A teď ty. Poslední věta, kterou uslyšíš je...“ nedokončil větu Steve,
„...že tě zabiju!!!“ zařval někdo jako dokončení věty. Autorem těchto slov byl Darren, který najednou skočil za stromu a rozběhl se ke Stevovi. Z druhé strany se vynořil z křoví Harkat s Vandžou a z dalšího stromu seskočila Arra a všichni běželi ke Stevovi. Stevovi už nezbývalo nic jiného, než utíkat. Ale ještě než utekl, něco udělal. Napřáhl se kůlem a bodl ho Lartenovi do břicha!

To be continued!
All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 14. 6. 2022!


Fakta - Bulvár 119

Steve Leonard – 6. část
Gannena ráno probudily vzrušené hlasy. Přetočil se na druhý bok, otevřel oči a uviděl, jak všude po jeskyni běhají Vampýři a řvou „MURLOUGHU!“ Pár Vampýrů se s ním zkoušelo spojit telepaticky, ale nic. Najednou si jeden Vampýr vzpomněl, že Murlough naposledy říkal něco o nějakém městě, kde se prý brzy bude odehrávat nějaká válka jizev a chtěl to tam připravit. Murlough měl totiž občas záchvaty, při kterých občas zahlédl budoucnost. Jednou z těch záchvatů zešílel. Vampýr, co o něm slyšel naposledy začal popisovat město, o kterém Vampýr mluvil. Gannen napjatě poslouchal a najedenou si uvědomil, co to je za město.
Je to přesně to samé město, ve kterém zabili mladou dívku Debbie!

*

Gannen ještě s pár dalšími Vampýry už asi týden hledali po městě Murlougha. Prohledali už téměř celé město - až na kanály. Gannena vejít do kanálu napadlo když o jeden zakopl. Byl zrovna sám na jedné uličce. Odklopil poklop a skočil dovnitř. Nejdřív si musel přivykat tmě, pak už ale viděl dokonale.
Asi hodinu prohledával stoky. Chodil pořád dokola, když si potom všiml rýh ve zdi. Šel podle nich zhruba 30 minut. Najednou tam byla zatáčka. Zevnitř byl cítit zápach krve. Gannen se rozběhl do místnosti. Vběhl dovnitř a leknutím skoro spadl. Všude po zemi se válely různé lebky a kosti. Občas tam byla dokonce i nějaká šupina!
Taky tam ze stropu visela dvě lana, ale to nejhorší bylo připoutané vzadu v místnosti na zdi.

Byl tam mrtvý, polorozpadlý a zkrvavený Murlough!

*

Před obří horou, která se tyčila skoro k nebi stálo asi 100 Vampýrů.
Právě se domluvili na plánu. Museli vymítit Upíry jednou provždy a zmocnit se kamene krve.
Najednou jeden vampýr zavolal: „Pozor, někdo se sem blíží!“ Vampýři se připravili k boji, ale bylo to zbytečné. Naproti nim šel upír Kurda Smolt a volal, že jim chce pomoct. Nechali ho přijít k sobě a on jim řekl svůj plán: „Díky svým toulkám v Upíří hoře a mapováním zdejších chodeb jsem zjistil místo, kde byste se mohli schovat, než zaútočíte. Bohužel se tam vejde jen asi 30 vampýrů. Ostatní budou muset čekat venku a být připraveni, až upíři budou utíkat ven, aby je mohli zavraždit! Začíná válka Jizev!“

*

Kurda je odvedl dovnitř do hory a řekl jim, ať tu čekají. On že sám přijde, až bude pravý čas.
Potom odešel do hory do síně z Kamenem Krve. Děj jakoby se opakoval... pomyslel si Kurda. Jako kdyby něco takového už někdy dělal... tentokrát, ale nepomáhá Darrenu Shanovi utéct... tentokrát ne! To ten lidička mu změnil život! Harkat Mulds! Ať je po tom, co osud chce... O. Sudd.
O Kurdovi už nikdo neslyšel. Prý se odstěhoval někam na Sibiř a tam dožívá svá léta. Píše knihy, ale ty nejsou tak populární jako ty od Darrena Shana.

*

Vampýři vtrhli do Síně Smrti. Upíři to nečekali a tak je vampýři buď chytili do klece nebo shodili na kůly. V Síni zrovna popravovali jednoho Vampýra. Vampýři toho využili a všechny, kteří stáli kolem jámy shodili dolů. Steve si najednou všiml jednoho Upíra, který dělal něco divného.Rozeběhnul se proti tomu Upírovi, který se snažil telepaticky spojit s ostatními, aby jim pomohli. Ten Upír měl dlouhé šedivé vlasy a vousy. A jedno ucho. Steve v běhu vytáhl kudlu a doufal, že si ho Upír nevšimne. Kdyby jen tehdy tušil, že je to Upíří kníže! Steve doběhl až k němu a rozeřval se. Upír si toho všiml a vytáhl meč. Bohužel pro něj to ale nestihl a Steve mu zabodl kudlu do hlavy! Steve se zlomyslně zachechtal. Starý Upír vytřeštil oči a pak padl k zemi mrtvý.
Steve pak stál v povzdálí. Všechno to sledoval a díval se, jak Upíři bojují. Jeden vyholený Upír kolem sebe vrhal naostřené bumerangy. Vypadal jako hotový stroj na vraždění! V tom tam vtrhla i zbývající hrstka upírů. A mezi nimi i jeho bývalý přítel DARREN SHAN!!! Steve ho viděl po 8 letech. Málem ho to skolilo. Vlastně skolilo. Svalil se tam na zem a omdlel.

*

Za chvilku se probudil. Bitva ještě neskončila.
Pomalu vstával a rozbolela ho hlava od toho jak se praštil do hlavy když spadnul. Rozhlížel se po Darrenovi, jestli ho někde neuvidí. Nenašel ho.
Podařilo se jim shodit mnoho vampýrů, ale ve chvíli, kdy jeden vampýr shodil Lartena na zem, a chtěl ho dorazit, přišla Stevova chvíle. V tu chvíli totiž Vanez (Steve ho poznal, protože to byl ten v tom lese u jeskyně co ho přepadnul) seskočil z klece, aby Lartena zachránil. Steve se zase ohromnou rychlostí rozeběhnul a sebral v běhu jednomu mrtvému Upírovi kudlu. Ve vzduchu se ale musel sehnout aby ho netrefil letící naostřený bumerang. Doběhl až k Upírovi a na chvilku zaváhal. Teď po dlouhé době viděl Lartena zblízka. Pozná ho? Pak přestal váhat, zamířil mu na žaludek a píchl kudlu hluboko do něj. Vanez padl k zemi mrtvý.
Když spadl, Larten se podíval na vraha. Vrah se zlomyslně zašklebil ale moc dlouho mu to netrvalo, protože se Hroozley rozeřval a sekl po něm. Chvilku bojovali, dokud to Steve „nekoupil“ do boku. Otočil se a zaječel „GANNENE!!!“.
Gannen se otočil a rozeběhl se k němu. Larten se rozeběhl proti němu, ale nedoběhl to, protože Steva něco napadlo. Postavil se Upírovi do cesty a Upír spadl na hlavu.

*

Steve se usmál a začal utíkat. Gannen ho vzal na záda a utekli! Steve ještě viděl, jak do Upíra kopl jeden Vampýr a Larten spadl do jámy. Více už Steve neviděl, protože se krajina rozmazala. Steve si najednou uvědomil, že je mnohem slabší než Larten. Co když ho ještě potká? Musí se na to zeptat Gannena. Larten přece říkal, že ho zabije!
Ovšem nebylo mu moc do smíchu. Lartena se bál. Jestlipak se jeho hrozby vyplní?
Tentokrát ani Steve nevěděl, jakou má po dlouhé době pravdu... a nebude to zadlouho...!

To be continued!
All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Slečna Mannová - 25. 10. 2011!

Steve Leonard a vampýři – Konec
Steve se ohlídl. Za ním se tyčila Upíří hora. Gannen mu právě slinami ošetřoval poraněný bok a rána se rychle hojila. „Kam půjdeme?“ zeptal se Steve.
„To opravdu nevím. Ale teď jsme vyhnanci a jestli nás bude pronásledovat Larten, tak to bude velmi těžké uprchnout!“ Gannen tímto Steva moc nepotěšil. Steve si řekl, že už radši bude zticha a spolu s Gannenem vyrazili zpět do civilizace...

*

Mika podpíral Lartena, který se málem zhroutil. Larten řval sprostá slova na adresu Steva. „Nemůžeme ho pustit ven. Ještě by mohl udělat nějakou blbost. Necháme ho v hoře a ty Arro s Darrenem se o něj budete starat! Ano?“ řekl Mika. Darren přikývl a Arra po chvíli trucovaní přikývla s nevrlým pohledem taky. „Nebude to na dlouho. Jen co se uklidní,“ pravil Mika, aby vrátil Aře úsměv do tváře. Mika je tam nechal samotné a řekl, že musí jít vyřídit pár důležitých věcí.

*

Došli k městu. Přivítal je jeden vampýr a zalezli si do sklepa jedné budovy. Bylo tam ještě pár dalších vampýrů.
„Tady zůstat nemůžete!“ řekl nějaký vampýr.
„Tady by vás našli...“ dodal jiný. Gannen jim dal zapravdu. Příští noc vyrazili, předtím se samozřejmě napili krve nějaké dívky, pryč z města. Večer došli do nějaké jeskyně. Připravili se ke spaní, když v tom něco prozářilo noc.
Svit baterky Steva úplně oslepil. Někdo zařval: „Vyvražděme ty upíry! Ať poznají co je to smrt!“ Gannen stihl jen zblednout ve tváři a lovci upírů zajali Steva i jeho. Odvedli je ven z jeskyně a přivázali ke stromu. Zapálili oheň a začali nahlas komunikovat. Asi po hodině Gannen něco uslyšel. Podíval se do křoví a odtud vylétly přesně mířené šurikeny a přeřízly lano. Gannen pomohl Stevovi, ale když už byli volní, lovci si jich všimli. Rozběhli se k nim a z křoví vylítly další šurikeny. Steve na nic nečekal a vlezl Gannenovi na záda. Gannen se rozeběhl a začal míhat. Bitva venku stále pokračovala, ale Steve už viděl jen tvář zachránce. Poznal v něm Vandžu Pochoda!

*

Běželi celou noc až doběhli na nějakou mýtinu. Sedli si na kameny, aby si odpočinuli. Proseděli tam asi hodinu. Potom ale nic nerušené ticho přerušilo křupání větviček. Gannen zamumlal Stevovi, aby se schoval. Z křoví vylétl nejprve šuriken a za ním Mika. Šuriken minul Gannena, ale údiv ze setkání nemohl Gannen skrýt.
„Kde máš toho tvého kamarádíčka, co zabil Lartenova přítele? Pokud mi ho vydáš, nic ti neudělám!“ Gannen zakroutil hlavou a vytáhl si dýku. Mika si vzal velký meč. Začal boj!
Nejprve Mika vykrýval Gannenovy útoky, ale potom najednou zaútočil na hlavu. Gannen to vykryl. Znovu zaútočil, ale dýka se zlomila. Hodil ji po Mikovi, toho to trefilo do paže. Rozzlobil se a zařval: „Dej mi toho parchanta a nechám tě žít!“ Gannena polil pot, ale mlčel. Mika se napřáhl a probodl ho. Gannen se svalil na zem. Mika nechal meč v Gannenovi, ovšem nevěděl, že je to jeho osudová chyba...

*

Steve vyběhl ze křoví a zarazil Mikovi klacek do břicha. Potom asi ještě další tři. Mika krvácel, ale mluvil výhružně a pevně na Steva: „Tohle ti neprojde Steve Leonarde! Upíři si tě najdou a pomsta Lartena bude strašná! Uvědom si, že jsi přišel o ochránce Gannena! Je mi ho líto, že jsem ho musel zabít! On za nic nemůže, to ty, ty jsi ten špatný!“ Mika naposledy vydechl. Steve se sice zbavil jednoho nepřítele, ale co s ním teď bude? Už opravdu nemá ochránce... Larten ho chytí... proč jen se chtěl stát vampýrem... proč?

All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 1. 11. 2011!

Searched by potihcpd - 13. 6. 2022!


Larten Hroozley - 3. část

Na lavičce seděla stará babička a četla si noviny. Takhle to dělala vždycky. Každý večer si sem sedla a četla denní tisk. Dnes se ale stalo něco zvláštního. Měla dojem, jako by ji celou dobu někdo sledoval. A to už i dnes odpoledne se stalo něco divného.
Šla normálně po ulici jako vždy, když v tom uslyšela zběsilé dýchání a kolem ní se prořítil asi 20-letý hoch. Ale nevypadal normálně. Měl dlouhé šedivé vlasy, i když byl mladý a tvář měl jakoby tmavší než normální lidé. Ale ne, jako černoši, ale takovou nachovou. A když se kolem ní prořítil, z úst mu kapala krev a ta kápla babičce na kabát. Pokoušela se ji setřít kapesníkem, ale nepovedlo se jí to úplně. A tak teď seděla na lavičce s pocitem, že jí někdo sleduje.
Najednou se v křoví za lavičkou něco pohnulo. Sice to neviděla, ale slyšela to. Jakoby tam něco chrastilo. Potom sebrala všechnu odvahu, co měla, a ohlédla se za sebe. Na první pohled si všimla, jak se tam mihlo něco oranžového. To musí být veverka, Pomyslela si a zasmála se svojí pošetilosti, protože si myslela, že je to ten vrah co řádí ve městě a saje jim krev. Ale sotva to domyslela, z křoví za ní něco vyskočila a spadlo to přímo na ni. Ve vzduchu se ještě stihla přetočit a spadla na záda. Když dopadla, skokem vedle ní dopadl nějaký muž s obrovskou jizvou na levé tváři a s oranžovým ježkem. Ten najednou vykulil oči.
„Pardon, omlouvám se, to je omyl,“ řekl rychle a najednou zmizel.
„No toto....“ pomyslela si babička a šla domů.

*

Jak se mi to mohlo stát? Myslel si Larten a míhal pryč z města. Byla z ní cítit vampýří krev a měla dlouhé šedivé vlasy. Na první pohled to vypadalo, jako když je to Leonard.
Doběhl do vzdálené jeskyně za lesem a rozhodl se, že tam přenocuje.

Ráno ho probudil ostrý pach vampýři krve, který šel odněkud před jeskyní.
Vytáhl si své dva vrhací nože z opasku a svůj dlouhý meč. Pevněji sevřel jeden vrhač a pomalu přicházel podél zdi k ústí jeskyně. Zvenku slyšel nějaké hlasy. Podle odhadu tam budou asi 3 Vampýři. Upír došel až k ústí jeskyně a pomalu nahlédl ven.
K jeskyni šli zleva tři vampýři a každý za pasem jeden meč. Vypadalo to, že o upírovi, který stojí hned za rohem, nevědí. Larten zkusil telepaticky, jestli není náhodou nějaká hlídka generálů nablízku. Nikdo tam ale nebyl.
Je to na mě, pomyslel si Upír, vyběhl zpoza rohu a vrhl před sebe první z nožů.

To be continued!
All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 7. 6. 2022!


Fakta - Bulvár 118

Steve Leonard – 4. část
Steve s Gannenem viseli na římse okna a dívali se do pokoje, kde zrovna stála policistka s jedním policistou a vyslýchali plačící ženu. V tu chvíli ve Stevovi hrklo. Konečně si uvědomil, že za její vraždu může vlastně on! A to ještě ta žena, kterou zabil dokonce on sám! Ta holka měla život před sebou! A on jí ho takhle hrubě vzal!
Steva ze zamyšlení přerušilo až klapnutí dveří. To odešla ta paní, co tam brečela. Chudák. Tohle jí neměl způsobit. Nejdřív byl šťastný, že lidi kvůli němu budou trpět, ale teď litoval toho, že se nechal zasvětit. Proč to vlastně dělal?
„Kdo myslíte, že to udělal?“ bylo slyšet z pokoje.
„Netuším, ale možná to byl ten samý, co minule. Možná se vrátil, aby dokončil to, co začal,“ pokrčila rameny vyšetřovatelka.
„A nemyslíte si náhodou, no...“ zdráhavě se ptal policista.
„Co? Co bych si měla myslet?“ štěkla.
„No... že by to byli doopravdy... no... Upíři?“ a při téhle větě se přikrčil, jako kdyby dítě ukazovalo špatnou známku.
„Cože? Snad nevěříte těm žvástům?! Žádní Upíři neexistují! Kolikrát vám to mám říkat?!“ zařvala Burgessová.
„Ano, ano, ano. Jen mě to tak napadlo,“ rychle se omlouval policista, který by jakoby zalezl do země.
„No, tak. A už o tom nechci slyšet. Teď půjdeme. Musíme ještě vyslechnout podezřelé. A ještě jejího taťku. A ještě jsem potřebovala...“ pokračování věty se ztratilo na schodech, po kterých oba sešli dolů.

*

Steve svěsil hlavu a zpytoval svědomí. Oni dokonce pojali podezření. Co když přijdou na to, že to udělal on? Co když ho zavřou? Nebo dokonce zabijí? Ale ti lidé si to zaslouží. Ta holka byla určitě zlá svině a zasloužila si to! Určitě byla něco jako Darren a při pomyšlení na Darrena mu do očí vhrkly slzy. Ale co když nebyla tak zlá. Co když to byla milá holka co ostatním pomáhala? Co když si to vůbec nezasloužila? Co když...
„Steve, jdeme. Myslím, že jsme viděli už dost,“ řekl Gannen a začal lézt dolů ze zdi. Steve se vydal za ním do noci a do své jeskyně poblíž města.

*

Steva probudily zvláštní zvuky. Vypadalo to, jako kdyby někdo chodil před jeskyní. Steve otevřel oči, jestli něco neuvidí. Nikde nic. Steve si nejdřív neuvědomoval, co se děje. Pak si ale vzpomněl na policisty a na vyšetřování. Že by to byli oni? Co teď? Steve se podíval k místu, kde by měl ležet Gannen. Ten tam ale neležel. Bylo tam prázdno. Sakra. Mám se schovat nebo jít a zjistit, co se děje?
Nad odpovědí nemusel dlouho přemýšlet. Gannen ho ještě neučil skoro nic z boje. Věděl jenom, jak udělat výpad. Chtěl ale okusit, co je to boj. Co to je nepřítel. Nikdy ještě pravý boj nezažil.Ale když před jeskyní bude stát 10 policistů s neprůstřelnými vestami a se zbraněmi, bude mu jeho meč a jeho umění na velký ho*no. Steve se pomalu schoval ke zdi a začal se plazit podél stěny. Vykoukl ven. Nikde nic. Venku byla tma jako v ranci. Gannen šel určitě na lov. Ale proč ho nevzal sebou. Nebo že by ho zajal původce těch kroků. Nebo že by ho rovnou zabil?
Najednou vedle Steva zašustilo křoví a vyskočila z něj mohutná postava rovnou na Steva.
Ten to nečekal a postava ho zalehla svou vahou. Steve nemohl dýchat, protože mu útočník zalehl koleny hrudník. Steve ječel co mohl, mlátil sebou a kopal. Nebylo mu to ale nic platné.
Najednou Steve poznal, že je to UPÍR!!! Bylo to poznat na tom, jak rychle vylétl ze křoví a ještě na jeho síle.

*

Upír mu přitiskl hrot nože na krk. Měl hnědé huňaté rozcuchané vlasy a na obličeji mnoho jizev. A taky strašně hlasitě dýchal.
„Vanezi!“ zavolala postava.
„Co je?“ vylezl ze křoví další Upír. Měl zrzavé stejně huňaté a neupravené vlasy. A chybělo mu jedno oko. V ruce držel ohromnou sekeru.
„Mám ho, je tady. Ten druhý tam není,“ řekl druhý Upír, který ležel na Stevovi.
„Zkusím ho najít,“ řekl Upír, kterému říkali Vanez a zvedal se ze země.
„Ne. Nejdřív se vypořádáme s tímhle. Mika říkal že...“ začal druhý Upír, ale větu nedokončil, protože se najednou z lesa vyhrnulo asi 5 policistů s obušky a pistolemi.
„UTÍKEJ!!!“ zařval Vanez a zvedl se a začal utíkat. Druhý upír ho napodobil. Policisté začali střílet po obou, kteří se ohromnou rychlostí blížili k lesu. Když už zaběhli za strom, jeden policista jenom jako poslední pokus vystřelil, jen tak na letmo. Ale tenhle pokus byl nejlepší výstřel, který vyšel z pistolí těch pěti policistů. Sejmul totiž Vaneze do ramene a ten se svalil na zem.
„Vykašli se na mě a utíkej!“ řval ležící Vanez, když se k němu druhý Upír sehnul.
„Ne, pojď, odnesu tě,“ začal si Vaneze soukat na záda. V tu chvíli se policisté rozeběhli k nim.
„Dělej a vykašli se na mě!!!“ zařval Vanez a dal druhému Upírovi pěstí. Ten se rozeběhl pryč a v běhu se otočil k Vanezovi.
„Vrátím se pro tebe! Najdu tě a zachráním!“ ještě zařval a pak zmizel. Tři policisti zabalili Steva do deky a odvedli ho k sobě do auta. Pak přišli k ležícímu Upírovi, který sténal na zemi a držel se za ránu.
„Vezměte toho vraha a odveďte ho,“ řekl jeden policista. Policisté zvedli Upíra ze země. Když ho odváděli k autu, zastavil si ho jeden policista, který si teď sundal kuklu. Pod kuklou byla Alice Burgessová.
„Počkej, ty parchante! Už nikdy nikoho nezabiješ! U nás tě čeká křeslo!“ zašeptala mu vražedně do ucha. Steve to všechno zaujatě pozoroval z okýnka auta.
„Už se neboj. Nic ti nehrozí. Jsi v bezpečí,“ položil ruku na rameno Stevovi policista, který seděl vedle něj. Steve v něm poznal policistu, který byl v pokoji té mrtvé dívky. Takže to nakonec dopadlo dobře. Ale jak se o něm ti Upíři dozvěděli? A co se stalo s Gannenem?

To be continued!
All rights reserved! ©2009 by Cusatalon spol.

By Mrs Mann - 11. 10. 2011!

Steve Leonard – 5. část
Gannen právě míhal po cestě a nevěděl, co si má myslet. Proč si ho pan O. Sudd zavolal? Včera pro něj před půlnocí poslal lidičku. Co bude se Stevem? To vše se mu honilo hlavou. Zatím se dostal skoro na určené místo. V dáli uslyšel nějaké hlasy. Prodral se houštinou a uviděl zříceninu domu a u něho pobíhala spousta lidí. Jak jen to slyšel... vypadalo to jako... jako Circo Monstruoso!
Vrátil se na cestu. Odmíhal ještě kilometr a najednou se zastavil. Uviděl před sebou tlustého muže ve žlutých holinkách a v ruce měl hodinky ve tvaru srdce. O. Sudd promluvil: „Ahoj Gannene! Jak se máš?“
„Jde to,“ odpověděl Gannen.
„Potřebuji ti něco říct, ale nejdřív se posadíme,“ ukázal na klády vedle cesty Osmond. Zavolal si nějakého lidičku. Ten tam položil dva polštáře a Gannen a O. Sudd si na ně sedli.
O. Sudd začal: „Jak jsem zjistil, objevili jste Pána Vampýrů, je to tak?“ Gannen přikývl a O. Sudd pokračoval: „Vybral jsem si tebe, protože si myslím, že jsi chytrý a statečný. Tvým úkolem bude chránit toho chlapce, Pána Vampýrů... jak se jmenuje... jo Steva před upíry. Za 4 měsíce začne válka mezi vámi vampýry a upíry. Zá
návštěvníků stránky
celkem403 961
tento týden450
dnes211