3. července 2009 v 19:46
chápu....zkus se na to uplně vykašlat, do poslední chvíle na to nemysli (a hlavně neříkej že to nejde, protože mě to jde) a pak, až budeš na cestě tak to vem jako příležitost si od nás odpočinout a trochu se nudit...já vim nuda je nejpříšernější věc na světě, ale někdy to bejt musí...a navíc se pak budeš strašně těšit domu a budeš ráda že si tady...mě se taky nechce na soustředění se zborem, nemám se tam s kym bavit a všichni mi říkaj že sem introvert a že sem furt jen smutná
jenže kdybych tam nebyla smutná, tak bych tady taky nebyla veselá, takže je to vlastně dobře
nevim jak je to možný, ale všechno co se mi děje je tak nějak hrozně dobře...asi mám ňáký štěstí...
ještě přijdu 
